Ve světě kdy svět zemřel na ne-nesvět

a lidé jsou bílé stíny klouzající po vlastních hormonech

kdy sami v sobě zlobu žvýkáme jak mariánku

 a perník v troubě místo křídel kuřete

Ve světě kdy láska je naruby

jak přehozený svetr pletený rezavou jehlicí

a v kriminálech dál slavíme korupci

a patolízalové najdou na dně dna perly

co posledním zubem otevírá každý z nás

ač na vlasu provazochodcem je       a žádná hráz

Svět byl

a nebude

a světlonoši už místo světla maj ruce v kapsách promrzlé

aby děravé rukavice svit slunce nepřepálil

Ve tmě jsme a ještě ji líbáme  Milenku smrti

Každý den  Poslední jízda před pádem

a divadlo s forbínou na které maškarní průvod poklonkuje

Ještě se smějem ve světě bez obrazů a vůně