Sedím u klavíru

Spí

Možná v sobě ladí tóny

 Hudba

Podobá se polibkům těm dávným těm tvým těm co odešly nejprve tiše a dnes jsou 

otevřené tlamy zvířete

Jako by v tehdy nebyly z lásky

Klavír spí

Možná ho probudím

Pro tebe odvanutá harmonie

Pro tebe tolik rozladěná současnosti v dějích na ulicích

V dějích v domovech                  v dějinách co budou jednou zapsány historiky jako pandemické scify live lásce života

Rozladím tě klavírem do koncertu bez diváků do všech vibrací co rezonují jako utržené struny na chodnicích                    s klapotem vzdáleností našich bot

Ješte se nedotýkat

Ještě se neobjímat

Ještě se nelíbat

aby ses nenakazil tím vším negativem co přinesl vítr z dalekých dálav kde umřela minulost ráje

Je ve mně hudba

tebou zastavovaná

tebou zadržená v tobě

protože když někdy tělo            s tělem splyne nelze utratit jeho vůni jako koťátko

Zůstává a mňoukání tě ruší       jakoby zůstaly drápky uvnitř srdce

Budu ti hrát zapomněnko všech  pradávností

Budu ti hrát teď v teď bez okolků a s vášní 

Nemusíš poslouchat

Stačí že ve mne teče zvuk tak jakoby to byla tvoje hudba všech slov co zpívaly 

Klavír spí

Probudím ho 

jako tebe polibkem všech prstů

bez prstenu slibu

Visí mi na krku

Věčná smyčka 

Věčný kahánek co může dohořet

Zatím se jen houpe 

jako kyvadlo co věští

Na víku klavíru sedí hudba

Voní

po šeříku trávě i ambrózii

Hrotem dlaně ji stáhnu do kláves

Nehraju

...co to tady voní?..

zeptal se stín a dotkl se mne