Možná není právě teď ten správný čas

Možná je už pozdě na jakékoliv vyznání

když kolem nás chodí neviditelný přízrak nihilismu

Možná a právě proto a teď přiznávám si .. Miluji tě ...                                                    i když jsme dávno ztraceni v mlze všedních dnů ------

Kde jsi šťastné období něžných nocí a zvednutých mostů 

dotykových probuzení pod přikrývkou těl

a horké kávy z jednoho hrnku

pro setkání rtů

Kde jsi má rozevlátá myšlenko 

Kde jsi můj větře prostovlasý-------

Možná už všechna slova nenajdou slovosled odpovědí

Snad by bylo nejsnadnější přejít na druhou stranu ulice abychom se nemuseli obejmout                jen ohlédnout se

jako by v tom otočení bylo víc než

držení se za ruce

jako by v té jediné chvíli                              v zatáčce pohledu zhmotnil se čas a ztělesnila láska

Stíhá mne den co den pochybnost svých vlastních kroků kdy tehdy se začaly rozbíhat namísto zastavení poblíž 

tvých tak  nedůtklivých vůči našim stopám

Nevěřit jim bylo horší než být neznaboh

protože víra není ani Bůh ani boží slovo ale důvěra v let ptáků            i stísněnost soutěsek a prostor mezi pevností a hradbami které otevírají bránu pro nádech

Možná už není ani okamžik času na potkávání se mezi zpřetrhanými klubíčky z kterých jsme chtěli uplést jeden jediný svetr pro oba

aby zima která roztřásla zbytky smrkových polínek u kamen ustoupila plamenu

Nevím

co všechno se dá pokazit jinou řečí ve stejném jazyce

Nevím jak moc je čas nakloněn                 k bezčasí

Nevím jak daleko či blízko je                      v tvém a mém dalekohledu naše tvář

Nevím zda je  správný čas vyhladit rozoranou duši 

a objevit průzračnost kterou zasypaly petříčka z křídel vran 

Vím jen že pokud v paměti živý příběh neuzavřel čas

lze i z trpkého zahořklého nedopitého čaje vylouhovat opojnou vůní ibišku

Možná že právě teď je ten správný čas přiblížit se