Málokdy zůstane vše jak bylo

Možná to zavírací špendlík dnešní doby Možná to  kovadlina kterou slyšíme možná nostalgie a stesk 

Nevím pro mne radost z přenesení se až tam tak trochu do kuchyně co voní podmáslím a stlučeným máslem a kravským hnojem i potem koní ve stáji

Jako malá jsem jezdila na prázdniny ke starým pratetám do Divišova

do vesnice kde jsem bosky čvachtala v kalužích smála se a pásla husy

Málokdy zůstane vše tak jak bylo aby vše co bylo

 zůstalo ležet na stole posypané prachem  jako pod záclonou  aby mohlo zůstat němé a tepající   

Evinko oběd..

volala prateta číslo jedna

Evi tak kde jsi

volala prateta číslo dvě

Evi já ti nasekám..

volala prateta číslo tři

a vyběhla v zástěře                      v ruce utěrku v druhé vařečku

po čtyřech schodech na dvorek  kolem záhonu jahod kde se jí přímotaly slepice  pod nohy až ke stromu kde se sepnutýma rukama

přistižena u hrobečku jsem oplakávala panenku a pronášela smuteční řeč

Teta změněna v solný sloup.

... večer když jsme mastily karty mezi pleskáním zaslechla jsem

‌...z tý holky snad bude jednou básník nebo herečka ...    Kdyby jste ji slyšely..

Dneska vím že teta paní učitelka nejspíš věděla

A tak se tak nějak stalo

Chtěla  bych se tam vrátit

Znovu projít kolem kostela

Znovu čichat vůní slámy

a vidět se jak sjíždíme stohy s klukama  po zadku dolů

Málokdy zůstane vše tak jak bylo a třeba jen napolovic

               pokud nepřijde někdo a nevybere všechny doteky z hrníčků z knih ze židlí z duchen z lopatky na uhlí z umyvadla z květináčů i podlahy

Pokud neopomene prohrabat šuplíky a skříně pokud nehodí do pytlů páchnoucích igelitem fotografie s krajkovým ořezem nebo přilepeným růžkem vytržených z alb

Pokud  aspoň špetka šafránu zůstane 

Tak a jedině tak můžeš najít schůdek do minulosti a vyčesat z koutků a pavučin myšlenku všech těch co žitím svým prolétávají vzduchem teď a tady jakoby malí motýlci jakoby malí skřítkové jakoby Jezulátka jakoby kříže jakoby syrový vzduch márnice jakoby Skelná vata v mých očích i slza

Jen sem tam mezi plevelem  betonových počmaraných zasklených domů bez dechu

roste chudobka  ta něžná minulost zborcených doškových střech a zápraží

Občas ji najdu mezi záhony rododendronů azalek cypřišů

pohladím ji

a zeptám se

Smím si tě utrhnout

Zachvěje se

a já vím že smím

Takových usušených mých zázraků mám mezi poslední růží pro maminku

víc než marných zbytečností 

z pouťového panoptika roku 2021

kdy jsem tě poznala

kdy jsem tě ztratila

Kdy jsem našla hrníček pro tebe