Ave Aburh Eva Hrubá Málokdy
25.05.2021 06:44
Málokdy zůstane vše jak bylo
Možná to zavírací špendlík dnešní doby Možná to kovadlina kterou slyšíme možná nostalgie a stesk
Nevím pro mne radost z přenesení se až tam tak trochu do kuchyně co voní podmáslím a stlučeným máslem a kravským hnojem i potem koní ve stáji
Jako malá jsem jezdila na prázdniny ke starým pratetám do Divišova
do vesnice kde jsem bosky čvachtala v kalužích smála se a pásla husy
Málokdy zůstane vše tak jak bylo aby vše co bylo
zůstalo ležet na stole posypané prachem jako pod záclonou aby mohlo zůstat němé a tepající
Evinko oběd..
volala prateta číslo jedna
Evi tak kde jsi
volala prateta číslo dvě
Evi já ti nasekám..
volala prateta číslo tři
a vyběhla v zástěře v ruce utěrku v druhé vařečku
po čtyřech schodech na dvorek kolem záhonu jahod kde se jí přímotaly slepice pod nohy až ke stromu kde se sepnutýma rukama
přistižena u hrobečku jsem oplakávala panenku a pronášela smuteční řeč
Teta změněna v solný sloup.
... večer když jsme mastily karty mezi pleskáním zaslechla jsem
...z tý holky snad bude jednou básník nebo herečka ... Kdyby jste ji slyšely..
Dneska vím že teta paní učitelka nejspíš věděla
A tak se tak nějak stalo
Chtěla bych se tam vrátit
Znovu projít kolem kostela
Znovu čichat vůní slámy
a vidět se jak sjíždíme stohy s klukama po zadku dolů
Málokdy zůstane vše tak jak bylo a třeba jen napolovic
pokud nepřijde někdo a nevybere všechny doteky z hrníčků z knih ze židlí z duchen z lopatky na uhlí z umyvadla z květináčů i podlahy
Pokud neopomene prohrabat šuplíky a skříně pokud nehodí do pytlů páchnoucích igelitem fotografie s krajkovým ořezem nebo přilepeným růžkem vytržených z alb
Pokud aspoň špetka šafránu zůstane
Tak a jedině tak můžeš najít schůdek do minulosti a vyčesat z koutků a pavučin myšlenku všech těch co žitím svým prolétávají vzduchem teď a tady jakoby malí motýlci jakoby malí skřítkové jakoby Jezulátka jakoby kříže jakoby syrový vzduch márnice jakoby Skelná vata v mých očích i slza
Jen sem tam mezi plevelem betonových počmaraných zasklených domů bez dechu
roste chudobka ta něžná minulost zborcených doškových střech a zápraží
Občas ji najdu mezi záhony rododendronů azalek cypřišů
pohladím ji
a zeptám se
Smím si tě utrhnout
Zachvěje se
a já vím že smím
Takových usušených mých zázraků mám mezi poslední růží pro maminku
víc než marných zbytečností
z pouťového panoptika roku 2021
kdy jsem tě poznala
kdy jsem tě ztratila
Kdy jsem našla hrníček pro tebe
