Vracet se nemá

vracet se má.má nemá má nemá Má

stejná řeka. Čeho se bát vždyť

NIKDY není stejná jen na stejném místě v jiný čas 

Změněna proudem změněna břehem co omletý  jinak koryto  objímá

Vracet se 

Maá nemá Má

Vcházím ráda tam kde bylo a už není kde tě šimrá v krku při myšlence kde se zastavíš a vidíš sebe batolit se loukou

Tam kde i bolest ti vzala radost ze žitných klasů když hrnek mléka zůstal stát na stole

zatímco pan Husník zemřel v chlívku Rozlitý džber vody a bučení krav

Zůstávám ráda v cestičkách co vedou už do jiných domů

zatímco mne tenkrát do domova kde děd a babkou žvýkali suchý chléb nalámaný do melty

Prostota v širokém prostoru pro dotyk

Mohu vstupovat do všech stejných řek

že nebojím se minulého v podobně podobném zpřítomňuji minulost objevenou  a vítám každou bývalou i novou vlnu na hladině

co občas prokreslí nečekaně nechtěné

Vstupuju s důvěrou v řeky minulé pro důvěru řeky samotné

Tak jako včera tak jak dnes

a pokud život neustrne v bodě nicoty tak i pozítří

Být v býtí nebýt zbitý svou myšlenkou na výprask kdysi dávno když byl zcela jistě zaslouženě 

To jen my vidíme jinak

tak jako ty jsi  blízko mne zůstal nevidoucí plný lásky jež byla pouhým přeludem  vnitřní sobeckosti

Má nemá má

Po všech pěšinách nevíří se jen prach 

Po všech pěšinách čmárá slunce obrazy

pro něžnost každého dne

Tak jako ve skleněných vysokých domech odosoběných od citu nechává záblesk touhy po volném letu 

Tak jako když na tebe vzpomenu a nevidím zapomnění ale přítomnost

To ve stejné řece nové se vlnkuje jako na staré krajce 

batikovaný dotyk mých a tvých barev co zůstaly v čarách  nevymyté

Až tě potkám

Pohladím tě

Na tváři úsměv minulého