Podívej se holka do hrníčku
možná tam jsou zbytky z minula
Ta starodávnost čajů o páté
kdy v každém doušku bylo další slovo pro potěchu
kdy v každém polknutí rozlila se v tobě píseň
A lžička na talíři se podobala makové panence kterou jsme
si vždycky vyrobily z květů  my holky
v teplácích na gumu a s kočárky z proutí jež jsme kolébaly pro úsměvy panenek
Podívej se holka na starý talířek zahrabaný v kredenci
možná tam je ještě otisk prstu
od maminky když na něj skládala tvarohové buchty pěkně vedle sebe a sypala je cukrem z cendíku
Není nic co by se vytratilo
když nechceš
Třeba vůně Ta dávno spojila se se všemi dalšími vůněmi a přesto když přičichneš ke vzduchu je tam
Někdy se stane zvláštnost
to když mezi tvým a mým spěchem  mezi dvěma slabikami se zastaví slovo které tam vůbec nepatří
A ty ho obejmeš dalším slovem
a další slovo se spojí do věty a ona tam najednou   čeká až ji někdo z nás v tom spěchu vysloví
a když se tak stane pocítíš opět tu vůni kdy při čaji o páté mezi lipovým květem a medem byla
něžnost a něha pro dotyk
Dotýkám se čím dál častěji všech dotyků které jistojistě zůstaly na všech potrhaných papírech rýhách na podlaze v nočních stolcích možná i zaprášené žárovce pokud jsme všechno nevyměnili za repliky a novodobý spotřební zboží bez duše
Dotýkám se i tebe vyměněna za  nový bezkonfliktní vztah na tvém noťasu
Dotýkám se všech zrníček v přesýpacích hodinách jakobych
věřila že z nich vykvetou ne orchideje ale pampelišky z kterých upletu věneček a dám ho na hlavu panence která se tak podobá tobě mami a nebo ho zavěsím na kliku  všem s kterými jsem si popletla cestu ke dveřím za kterými jsem nechtíc tušila štěstí
Dívám se do hrníčku
a čas od času vzpomenu na kaštany v kapse v které byly i naše spojené ruce
Čas od času vzpomenu
na harmoniku na kterou jsme hráli jen tak pro radost
čas od času  si uvařím  lipový čaj