JE KVĚTEN  

Vezu ti kopretiny mami

Pojedou vlakem 

který hučí vedrem a slova  cestujích vibrují ve vzduchu  

Je květen  

Tvůj poslední tenkrát 

Vyjíždíme 

Jsem unavená protože to tak má být 

Hory jsou lechtivé divožky co neoklameš když na ně nemáš 

Vezu ti kopretiny z louky plné  motýlů brouků klíšťat i zvonků 

Jen rudé růže tam nenatrháš 

Vlak proplouvá a mluví 

Doma je tam kde BÝVALO 

.......

Naproti mně sedíš ty miláčku   v mém oparu slunce

už nejsi protože       odejít lze i bez vavřínů

Odejít lze a uschnout 

Odejít lze a přesto zůstat 

Odejít lze a nezkamenět    v kameny  

Naproti mně  sedí žena   v zelených  šatech     

Smutná Zádumčivá Hledající                                              

Kde jsem ji jen viděla  ...

Ano v metru 

Vysoké podpatky tak dvacet  čísel 

Tetování 

Vlasy střižené nesouměrně 

jako by si chtěla dokázat  sebedůvěru 

Visí očima v mobilu 

Dračice a nebo nejistota ?

V oknech vagónů bliká slunce  

I přes skla je cítit černý bez 

Je květen 

V zrcadlovkách dvou mužů      se odrážejí stromy i střechy i další a další nádraží 

Oba spí

Myšlenky vyklouzly z reality 

Naproti mně  brýle krosna  batoh a v něm prstýnek od tebe 

Takový malý ostrov pro Pierota

....

Jedu domů  

a vezu ti kopretiny MAMI