Krademe si radost

jen tak z plezíru

pro vlastní pýchu či vztek možná pro všechny uhlíky nastřádané v sobě které kdysi někdo podpálil aby zchladil horký mozek podobně co čaj jež doléváš vodou z kohoutku nebo ze studně a vrzot tě uklidňuje Ta zběsilost drhnutí plechu o plech jakoby horoucí srdce stalo se plamenometem

Krademe si eleganci harmonických tónů ve všech barvách nasáklých pižmem vzrušení toho jedinečného parfému milosti

jen a snad proto že v našich dotycích čpí touha být majestátem ega Erbem svého božího království bez andělů jakoby zlo ten chameleón lži  vyplnilo všechny místnosti uvnitř nás i všechny příbytky pro emoce do kterých se už nevtěsná cit

V tu chvíli kdy radost je uchopena okoralalými dlaněmi  s vysušenou kůží a vhozena do vnitřku rozdrcené duše mlýnskými koly i větrnými mlýny kde nevidět Dona Kichota ani Dulcineu vracím se  tam abych za záclonu s černorudými střapci dotkla se něhy

Být v ní tou malou holčičkou na houpacím koni bezstarostná 

Krademe si  ......