Ave Aburh Eva HRUBÁ Kokosová
13.12.2020 07:50
Jednou se déšť přemění v bílé kokosky které budou ležet na ulicích jako na pekáči
Zatím jen zavlažuje pochmurné nádraží kde u vlaků nepostavá smích Jen šum Slyšíš zvuky kolejnic a kdyby žili koloťukové tak i všechna kladívka a jejich ozvěny
Až přistoupí zima do vagónů zatetelí se mezi dveřmi na buňku
a možná bude mít po kapsách svého bílého kabátu nastříhané proužky vlasů od slunce
Možná ojíní můj dlouhý černý kabát ala bohémka
který mi vlaje kolem lýtek a připomíná Aznavoura ve stejnojmenné písni i volnost průklepových papírů na které jsem psala básně protože byl levnější
Tehdy v letech bezstarostnosti i disharmonie
Nevadila mi tolik jako kverulantsví a sprostota v černo bílém světě bez pozadí barev a odstínů
Postrádám tvoje barevné ticho miláčku
mezi huhňajícími lidmi do mikrofonů na šňůrkách zapíchnutých do ucha
Vždycky když potkám obrys podobající se tvému prostoupí mne podobně jako ingoust do čtvrtky Stanu se pauzákem který obkresluje tebe než zmizí
Nevím jak je možné vidět neviditelné Vidím a dokonce se dotýkám
Představy jsou kroužky dýmu z tvé cigarety
Snažím se je rozmazat podobně co malíř kaňku na plátně
co křídu na tabuli mokrou houbou
co na okenní tabulce tvůj dech
a ptám se Fráni Šrámka
a ptám se Ferlinghettiho
a ptám se Oldřicha Mikuláška
i Préverta
proč mi můj nový rozevlatý kabát připomíná dlaně
které bych chtěla přitisknout k sobě a obejmout jako to dělávala maminka
Proč v každém knoflíku
jak na hmatníku houslí hledám symfonickou báseň
Proč ohrnutý límec mi připomíná Elvise
ale že všeho nejvíc tvoji kůži
Jednou se déšť přemění v bílé kokosky které budou ležet na zemi jako na pekáči a já si přisednu
Za tebou kokosová
