Ave Aburh Eva Hrubá KLAUN
23.12.2021 05:22
Minulost na ramínku
Klaun...
ZÁKAZ KOUŘENÍ
ZÁKAZ PODÁVÁNÍ ALKOHOLU
ZÁKAZ STÁNÍ
ZÁKAZ VJEZDU
ZÁKAZ ZÁKAZ ZÁKAZ
pozor Vyhláška hlášení rozhlasu v roce 2021 Neočkovaní na Covid mají dištanc
Nikam bez vakcíny
to abys věděl člověče že se má poslouchat
jste označenivJste vidění
Nežádoucí
Zákazy a příkazy
NEVSTUPUJTE NA KOLEJE
NEVSTUPUJTE DOKUD VLAK NEZASTAVÍ
NEVSTUPUJTE PADÁ OMÍTKA
NEVSTUPUJTE NA PŘECHOD PROTOŽE TRAMVAJ MÁ PŘEDNOST PŘED CHODCEM
ZÁKAZ MYŠLENÍ PŘEMĚNĚN NA NOVÉ MYŠLENÍ
NOVÉ MYŠLENÍ OPRAVENO NA SOUČASNÉ
ATRIBUTY ASOCIÁLNÍHO STÁTU převedeny na sociálně kapitalistické vydírání
PROTOŽE STÁT NEMÁ ŽÁDNÝ DŮVOD
ZAŠTIŤOVAT PRÁVO
KDYŽ PRÁVO NENÍ PRÁVEM
Jen nohsledem politiků
A NEURČITÁ neurčitost všeho je přece podstatná pro zákazy příkazy a fungování tohoto světa
Tudíž nařizujeme vám žít svobodně jen ve vaší mysli
Ale Bacha ne že budeš zlobit
PRŠÍ
SEDÍM V TRAMVAJI
SLYŠÍM Z POVZDÁLÍ "příští stanice Karlovo náměstí. Přestup na metro trasa A a C linky S "
ZA OKNEM SE POHYBUJÍ LIDÉ
CO PLNÍ ZÁKAZY
CO NEVSTUPUJÍ
A MOŽNÁ I ZAPOMÍNAJÍ MYSLET
MEZI TĚMI VŠEMI JDE KLAUN
SUNDÁVÁ SI ČERVENÝ NOS
A HÁZÍ HO KOŠE
KTERÝ JE PŘEPLNĚN KELÍMKY OD KÁVY
PLECHOVKAMI OD PIVA
A LAHVEMI OD LASKAVOSTI ALKOHOLU
SKLOPÍ OČI
V BÍLÉM OBLIČEJI
KTERÝ SI ZAPOMNĚL ODLÍČIT
SE OBJEVÍ SMUTEK
HLAVU VSUNE HLUBOKO DO RAMEN
VELKÁ RUDÁ ÚSTA SEPNE JAKO ZIP
PRŠÍ
KLAUN SI OTŘE PRSTEM TVÁŘ
ROZHLÉDNE SE
JAKOBY SE BÁL ŽE TI VŠICHNI OKOLO
U V I D Í JEHO S L Z Y
Přepadl mne smutek
nevím jak mu říkat
Pocit se nedá vyslovit
Tak třeba Miláčku
Proč ne
Vždyť je miláček
je všudypřítomný a má čas být s tebou
Miláček
Jenomže Miláček se má přece radovat juchat laskat tě vyhlazovat nabíjet točit dokola až ze sukní jsou kolotoče s obnaženými stehny pro dotyk
Lidé se chtějí smát
za každou cenu hledají radost
kolem sebe
když neni tam uvnitř nejnitěrnějšiho prožitku
tam kde duše ta metafora duchovna došla do stínů v kterých i světlo pláče
Když tě přepadne smutek a neobjímá naopak svírá škrtí i radost která ztrácí
všechny tóny všech hudebních skladeb o štěstí
a co je štěstí bez vyladění klavíru i houslí
je tady a nedá se vyslovit naopak sílí jen protože před ním utíkáme
pryč pryč
neslyšet
neříkat
nediskutovat
Nechápat
abychom se nestali cizím smutkem ve svých smutcích
Popírame sebe
Popírame a v tiché tmě
nechceme najít ještě další tmu
ale jen rozbřesky ta rána v nepozitivnim světě
který ohluchl
a neslyší
Tak babo raď
Tak kartářko odkryj karty se srdcovymi esy
Ptám se jak to bylo dřív
Před padesáti sto i více lety
Kam lidé házeli smutek z poznaného
Maxim Gorkij napsal
a že je to dávno hodně dávno
....lidé dumají sami nad sebou povídají jen sami o sobě
Neposlouchají nikoho jiného
Jakoby došlo k posledním hodinám svého života...
Neposlouchají jeden druhého
Dnes tomu říkáme
nenaslouchají...
Smutek
Nic se nezměnilo
Nic se nezmění pokud
ve smutku společně smutek neobejmeme
a v radosti radost neroztančíme do valčíku či polonézy
Jen tak ledabyle
v zajemném setkání se
na jedné notě
a je fuk zda v dur nebo moll
Přepadl mne smutek
a nevím komu o tom říct
a tak se mnohdy zbytečně odcizujeme od druhých
jen proto abychom jejich radost neporušili svým pocitem
..... není mi dobře
z toho všeho..
z těch cukrátek pro sladkost
....
a mám po radosti a to jsem si koupil nový župan mobil a super boty..
A kdo že ti umřel..???
Co se stalo?
Jeeee teď nemám čas
Zavolám později
Počkej někdo zvoní
To bude dobrý...
Nevím jak z toho
nevíme jak z toho
ale vím že za každou přehnanou radostí
je velký bol
Za každou spokojeností
je ztracený korálek
Za každou nadějí
je prohra
Za každou milosrdnou lži
je předzvěst
Ve smutku smutek kolébám
a mlčím
Mlčíme
my všichni
celý tento svět v bizarních hrách na život
a důvěra odletěla kamsi za oblak na kterém sedí černý pták v bílých šatech
Pohupuje nohama v bílých lakýrkách s psími dečkami
a chechtá se
vždyť všechno co žijem je o ovcich.
Beeeeee
Vrátím se tam kde sedím na židli nohy vysoko nad zemí
malá holka s dlouhými vlasy na záda.
Je ve mně smutek
povídám..
Potkala jsem stovky párů bot
mezi kterými hledám škvirku pro cestu
Utíkám
Rukama rozhrnuji dav
který nevnímá jen ukusuje klobásu
usrkává svařák Sype si na kabát vanilkový cukr z trdelníků
Promiňte sorry pardon
A koledy zní a tichá noc je chaosem
misto usebráním
Zastavuji
Posunuji těžkou tašku na rameni
v které není nic jen vánoční štola a knihy
Ach romantiko voskových svící františků
sněhuláků
klouzaček
praskání dřeva
křížal řetězů vystřihaných z barevného papíru
Zastavena v čase co nezná zastávky
mezi světoběžníky posouvám sebe
do časoprostoru co nesnáším
Zrychlení chrlí výpary vzduchu
Nestačiš se ani nadechnout
Utíkám
Za mnou iluze chaloupek kysela plný pekáč kuby a horkých rozpečených jablek
Vánoce s panenkou Marii...Ježíškem
a dětskýma očima plných zázraků
Vrátím se tam kde sedím na židli nohy vysoko nad zemí
malá holka s dlouhými vlasy na záda.
Je ve mně smutek
povídám
a klaun co stál opodál
si nasadil červený nos
co nahmatal v kapse mezi kůrkou chleba a drobečky
Usmál se podobný Pierotovi
s rozevlatýma rukama se teskně roztančil...
