Ave Aburh  poet 

JE KVĚTEN   (autorská  práva  )2018
Vezu ti kopretiny mami
Pojedou vlakem
který  hučí vedrem  a slova  cestujich  vibrují       ve vzduchu 
Je květen 
Tvůj poslední tenkrát...

Vyjíždime
Jsem unavená  protože to tak má  být
Hory jsou  lechtivé  divožky  co neoklameš  když na ně nemáš
Vezu kopretiny  z louky  plné  motýlů  brouků  klíšťat  i zvonků
Jen rudé růže tam nenatrháš

Vlak proplouvá  a mluví
Doma  je tam  kde  BÝVALO
JEDENKRÁT  jednou  zatoužiš  změnit               - bývalo -
na TEĎ 
jedenkrát jednou ....s tebou lásko
To ještě  tvoje rty uměly líbat 
To ještě  nebyl sen  ale opravdovost
To ještě 
Než . ....                                                                  Odejít lze  i bez vavřínů
Odejít  lze a uschnout
Odejít lze  a přesto  zůstat
Odejít  lze  a zkamenět  v kameny  uvnitř                  i vně kamení
Jednou jedenkrát s tebou lásko
Není Bývalo Není teď

Naproti mně  sedí  žena v zelených  šatech    
Smutná Zádumčivá Hledající                                             
Kde jsem ji jen viděla  ...
Ano v metru
Vysoké podpatky tak dvacet  čísel
Tetování
Vlasy  střižené  nesouměrně
jako by si chtěla dokázat  sebedůvěru
Visí očima v mobilu
Dračice  a nebo nejistota...
V oknech vagónů  bliká slunce 
I přes skla je cítit černý bez

Je květen
V zrcadlovkách  dvou mužů  se odrážejí  stromy    i střechy  i další  a další nádraží
Oba  spí
Myšlenky  vyklouzly  z reality

Naproti mně  brýle  krosna  batoh                             a  v něm  prstýnek od tebe miláčku
Takový  malý  ostrov  pro  Pierota

Jedu  domů 
a vezu  ti kopretiny MAMI která jsi zůstala
I když už nejsi