Obracím se k tobě maminko

tam nahoru do nebes kde znějí tvoje housle 

Ty pláčeš

Milá má jediná

otřu svou slzu na skráni

je i tvá

Mami zahraj mi humoresku

Snad tady dole ji uslyšíme mezi 

bouří s kupou blesků

Lide můj má písni života

Kamaráde milený

Kamarádko vzdálená

Objímám vaše rty slovy co znějí co sonáta

Vždyť co jsme tu my všichni na zemi

bez utišení se bez tónů vět 

Jen hologram nahý a neživý

Možná  jen strom co nezrodil květ

možná  jen vůně co prodírá se šalvějí

Hladím vás ve znění harfy                        co v oblouku  svém hudbu nezkřiví

Procházím skrz  šedé světlo    za stíny zbloudilých duší                                        co stále hledají jakoby zapomněli že       z kamení zrodí se pouze kamení

Tam někde kde obzor je                              v nedohlednu tam kam už teď nedohlédnu přes rameno tmy

tam

do vašich všech pocitů do oněch příbytků pro srdce

s laskavostí pro něhu

tam někde snad leží na cestách vzkříšení 

mezi lačností po krvi v které  se třísníme lží

V nepoznání poznané nehledáme

jakoby kolem nás vzrostl jen blín a suchopár co vysává vodu i z řek pro sobeckost přežití

Vzhlížím do nebes opásaná souhvězdím  blíženců

ach  maminko ty prosím hraj

tisknu se k tobě v tom čase  bez lesku    v tom čase otěží                                            v tom  roztočeném mrtvém světě         bez citu 

kde

 zrozená je ve Kristu na hraně  hrana

maminko hraj

Hraj 

Utřu ti slzu uplakaná