Ave Aburh Eva Hrubá Déšť

13.12.2020 07:09
Padá déšť
Nevím jestli může padat déšť
Jestli jen nestéká z oblohy
Jestli nepláče 
Jestli neomývá
V tehdy  v tenkrát
mne umývala maminka v sedací vaně uprostřed velké kychyně v podnájmu domu kde paní domácí leštila dveře třikrát za den Okna se myla každý týden a běda když na schodech byla stopa po prachu
Omývání vonělo mýdlem  po bezu
Voda si mne oblékla do průzračnosti než ji vysušil froté ručník který byl vzácností
Nevím zda může padat déšť
ale padá do země jakoby ji říkal ...neuschni..
nevysuš se řeko ve vlastním korytu
Často tajíme v sobě slzy ten zármutek duše a topíme ji tak dlouho než vykřikne aby poté nasála vzduch
V tom domě v podnájmu jsem tajně chodívala na půdu kde byly poklady Rozlámané židle truhly a krabice Rámy bez obrazů Torza kol i kočárků Možná mne tehdy už napadlo komu asi patřily  Byly tam i panenky Jenže jsem dostala přes zadek pokaždé při návratu se  zaprášenýma  očima na vrch hlavy
...Evičko žes byla na půdě..tam nesmíš..není naše..
Brácha se jednou ztratil
Když se probouzelo ráno a v záclonách ukáčkovaných maminkou se objevovalo světlo  šla  jsem ho zatahat za nohu
Mamiiiii Vašek je pryč....
Kdyby déšť opravdu padal bubnoval by na poplach na všechny dveře v tom velkém domě
Našli jsme ho ve sklepě
Opřený o zeď spal
Sklepení domů bylo strašidelné
Vlhké zdi vylučovaly zvláštní pach podzemí a uhlí v kójích čpělo syrovostí 
Když ho šla maminka  nabírat lopatkou   brávala mne sebou
Líbila se mi ta  temná rolničková hudba při pádu černých kostek do kýble
a nikdy nezapomněla říct
..dávej pozor na schodech..jsou vlhké..
jako déšť
Sbírali jsme  ho do nádob a zalévali s ním květiny  voděnky
 Maminka si s ním myla své hnědé vlasy které se potom leskly jako vyleštěné zrcadlo
Táta si plácal na hlavu žloutek
prý aby nezplešatěl ale stejně jeho vlnité havraní vlasy opadaly 
...to je tou čepicí..nebo možná tím že ve vzduchu v kterém si poletoval on letec v okouzlující uniformě mu turbulence vytrhala kořínky
Táta ve mně zůstal  jako bludný kořen 
Padá do mne obraz sebe
Běžím po dvorku 
Ve vlasech dlouhých až do půlky zad plavých a vlnitých září plamínky
To si brácha s klukama vymysleli šibalství
Zalila mne vodou paní domácí
Nevím jestli padá voda 
Nevím jestli padá déšť
a tenkrát padlo tolik facek
a já do pláče
Vše souvisí se vším
jako my souvisíme se všemi minulostmi v souvislém padání deště a průniku slunce
a minulé jež kmitá v přítomnosti podobá se žárovce 
před svitem
Myslím že už vím
Déšť padá

náhledy

pohledy  do tváří

možnost vaší inspirace

fota

poezie

kousek moudra

divadlo

a tak se nějak proklikáme

do děkovaček

Anketa

hra na pravdu-jak se vám líbí v bezbřehé závrati? ???

Celkový počet hlasů: 1014

Štítky

Nebyly nalezeny žádné štítky.

https://youtu.be/0KohUatKmjg