Zfetovaná holka s dlouhými culíky

a mašlemi jak křídla motýlů

nahá opřena o vodu potácela se v pramenech

ledových výstřiků

              to vodopád hrál na harfu

              a nahoře  tam kde řeka

              lnula ke břehům

              než pádem roztříštila se na pěnu

vzdychala bolest  Samolibá děvka

co radost špičatým jazykem obrušuje

Holka roztáhla ruce a culíky zavlály

srolované papíry s básní o čistotě blízko vpichu

podobala se havranům co zimomřivě

zimu objímají

Na obzoru otisk slunce

a výsměch jejího smíchu