Ave Aburh Eva Hrubá CO zůstane

26.04.2021 06:46
A co zůstane
když se vytratíme
Možná zbytky zpřetrhaných vět
ze spuchřelé paměti
Možná někde na dně skříně knoflík roztrhaná punčocha cár papíru s rozmazaným písmem které se snažíme právě teď vyluštit 
....zítra u našeho.....přijdeš..
tvůj ...
Jméno je vpité do krabatého papíru
Možná o trochu víc zůstane ukryté ve starých houslích
Možná ve staré skleničce od octa nebo ve víčku od bandasky na mléko ucítíme závan prostých dnů 
Možná i zbyteček mýdla které si jakoby nechtíc promneme    v dlani vrátí zvuk vody                v koupelně nebo na dvorku hvízdot pumpy
Co zbyde ve všech rýhách kde spí prach  dávného?
Možná otisk prstu
Třeba i zdánlivá vůně 
Možná i vlas 
který najdeš mezi listem a listem knihy
Bojím se že ztratím vzpomínky
Co když si nevzpomenu
na naše snídaně
na mé a tvé prostořekosti
na chlapi v hospodě
co na mne volali
...panímámo tak co je s tím pivem..
Na díška drobných dvě hodiny po půlnoci
...to je dobrý..ať máš na tkaničky do bot..
Na Míru kterého vozili                z hospody na kolečku co smrdělo po hnoji
o dva domy  domů..
na naražení sudů a pěnu  co vypadala stejně tak našlehaný bílek
s berlou v ruce a petkou piva    v rozkroku volal
Na Bělehrad...
Co když si nevzpomenu
i na divoké koně které mi dupou v hlavě  
na výprasky slov těch co nepobrali že člověk se může stát básníkem
na za dobrotu na žebrotu
i na mrtvého ptáka na sedle kola po potlesku  v našem divadle 
na chlípnosti těch co mne neměli i těch co ano
na koš květin který mi vypadl   z rukou tu noc kdy mi postavili auto na špalky za upřímnost
na udavače co  se neštítili lhát
aby jim bylo dibrei
Kupředu levá...
Trnem v oku bývá ten kdo ve stádu nebečí v dur ale v mol
nebo obráceně
Vždyť je to fuk
Co když si nevzpomenu
na všechna opravdová pohlazení
na oči těch co neuhly
na novoroční přípitky bez nafouklých bublin
Co když...
Sbohem a šáteček. Nezvale
Co když si
si nevzpomenu
na poslední výdech maminky
co když zapomenu jak jsem  prosila Boha....
kde budete spát mé vzpomínky
U koho???
Co zůstane až čas dotiká a oblékne všechna světla do černého
Co zůstane
Oratorium za lásku
a něčí krok co mému se podobá