Co to s námi je

Co se v nás zpřetrhává

Co roste tam kde dříve zelenala se tráva

Beton a  boty

Asfal a dým

Otevřená tlama 

Ptám se pošlapaných cest

Ptám se pramenů v horských loukách

Ptám se děr v roztrhaných rukavicích      z kterých vyčuhují prsty do véčka

Co se mi to snaží našeptávat 

V téhle době kdy obestírá nás vůně desinfekce namísto páry     z oken pohostinství prosáklé dobrotou

Tají se dech v otřeseném údivu

Nechci se vracet tam kde z lásky

vyklubala se nenávist

Nechci rozdírat již tak rozedřené duše 

Sama v obavách o všechny zítřky

kterým nepodáváme ruku

ale pěst

Jaká je bolest tohoto světa Šílenství ?

Kdo jiný než člověk vinen jest

strachující se o své toulky po schodištích marketů                     do blaženosti obžerství a fetu 

strachující  se o lesk svých auťáků

Strachující se o naléhavost proflákaných dnů se zadnicí vnořenou do příboje na ostrovech

v oceánu

Kdo jiný než člověk vinen jest

svou hamižností za každou cenu

Slýchávám plakat všechny sochy mistra Myslbeka v parku

Slýchávám tichý zpěv větru                        v zámku i v podzámčí

Slýchávám tklivý akordeon

i kroky Ference Lista

Někde mezi nimi šeptá svou báseň Jan Kollár

a Pablo Neruda s Janem Nerudou se smeknutým klouboukem vzdávají holt jeden druhému

a jedno zda mezi tím vším leží století

Kdo jiný než člověk vinen jest

Kdo jiný by měl než člověk člověku

ve vině vinou obestřen v pokleku bez modlení koleny cestu si proklestit

Jen bosky

bez křiku a řevu zdrogované ulice 

bez vizí

Slýchám tolik slov

jen jedno jako by se zapomnělo na kříži