AVE ABURH Eva Hrubá Co to s námi je
Co to s námi je
Co se v nás zpřetrhává
Co roste tam kde dříve zelenala se tráva
Beton a boty
Asfal a dým
Otevřená tlama
Ptám se pošlapaných cest
Ptám se pramenů v horských loukách
Ptám se děr v roztrhaných rukavicích z kterých vyčuhují prsty do véčka
Co se mi to snaží našeptávat
V téhle době kdy obestírá nás vůně desinfekce namísto páry z oken pohostinství prosáklé dobrotou
Tají se dech v otřeseném údivu
Nechci se vracet tam kde z lásky
vyklubala se nenávist
Nechci rozdírat již tak rozedřené duše
Sama v obavách o všechny zítřky
kterým nepodáváme ruku
ale pěst
Jaká je bolest tohoto světa Šílenství ?
Kdo jiný než člověk vinen jest
strachující se o své toulky po schodištích marketů do blaženosti obžerství a fetu
strachující se o lesk svých auťáků
Strachující se o naléhavost proflákaných dnů se zadnicí vnořenou do příboje na ostrovech
v oceánu
Kdo jiný než člověk vinen jest
svou hamižností za každou cenu
Slýchávám plakat všechny sochy mistra Myslbeka v parku
Slýchávám tichý zpěv větru v zámku i v podzámčí
Slýchávám tklivý akordeon
i kroky Ference Lista
Někde mezi nimi šeptá svou báseň Jan Kollár
a Pablo Neruda s Janem Nerudou se smeknutým klouboukem vzdávají holt jeden druhému
a jedno zda mezi tím vším leží století
Kdo jiný než člověk vinen jest
Kdo jiný by měl než člověk člověku
ve vině vinou obestřen v pokleku bez modlení koleny cestu si proklestit
Jen bosky
bez křiku a řevu zdrogované ulice
bez vizí
Slýchám tolik slov
jen jedno jako by se zapomnělo na kříži