Ave Aburh Eva Hrubá Cítíš se provinile Melancholie
Citiš se provinile Melancholie..
Vycházíš ven
jen tehdy pro potřebu naslouchání
a běda těm kdož neslyší
a běda těm kdož nejsou tebou
Melancholie s melané chóle
v bezmocném zmatku
jenž leží na duchu a
ožírá duši
rozleptavá ji
v přetlaku labibilního introverta Vlastního ticha a zármutku a sebelítosti
kterým se libi sedět ve stínu a temnotě
kde mlčí a jsou zahořklé
Nemohou ven SPOJENCI MELANCHOLIE
Stáváš se lstivou a mstíš za radost druhých
za štěstí kterému nechceš rozumět
Svůj vlastni strach měníš ve zlo
v omylu že když udeříš nebudeš Melancholii
ale Schovívavostí a Laskavostí
k sobě samé
Ty sama v řetězech
vycházíš ven abys zraňovala
pro obhajobu vlastního zranění
co se zmítá v pavučinách srdce
Tvůj svět je těžký a studený
a zakrývá oheň
Cítíš se provinile Melancholie
Čas od času se zeptáš Afrodité
Proč neumíš milovat
A Hestie jež podobá se ti jen ve své agarofobii
chtěla by ti darovat vřelost a mír
sama uprostřed ohně domova který ti vyhasl
Stačí aby láska lásku rozsvítila
S Bohyní Isis chtěla bys vejít do devatera možnosti
Ozdravit se
Cítíš se provinile Afrodité
Ve špitale bláznů zamknuti
snad jednou BOHA Apolona Obejmeme
Jak je ti Melancholie..
náhledy
pohledy do tváří
možnost vaší inspirace
fota
poezie
kousek moudra
divadlo
a tak se nějak proklikáme
do děkovaček
Anketa
hra na pravdu-jak se vám líbí v bezbřehé závrati? ???
Celkový počet hlasů: 1014
Štítky
Nebyly nalezeny žádné štítky.