Ave Aburh Eva Hrubá Chybíš ty a vsechno
21.12.2022 14:46
Chybiš mi ty a všechno
Chybí mi rozsypaná mouka na vále a kuličky těsta
Metronom na piáně
Zbytky nakousaných okurek v umaštěné sklenici po mejdanu
Kalhoty hozené přes židli
Plný koš suchého chleba na chlebovou polévku
Nasládlá vůně od slupek z banánů co zůstaly viset na víku krabice od bot
Kolečka uheráku z Tuzexu
Antiperle v kulatém obalu s okýnkem
Poprskané zrcadlo a zubní pasta v umyvadle kde stvořila panáčka
Neustlaná postel s ďolíčky od loktů pat a zátylků
To všechno tu chybí
mezi nažehleným potkáváním se bez stisknutí ruky
mezi krabicemi od pizzy a plechovkami od všech laskavých nabuzovačů správných energií
Mezi hudbou co zní tak stejně jako koleje vlaku možná i kopyt koňů
nebo splachování toalet na veřejném
wc mezi obrazy andělů co ti mají přinést peníze a štěstí a radost a radost a radost právě tak jako mazanice na plátnech které vede neznámá ruka inspirace vzešlé z vánku pralesa bez múzy bez imaginace bez duše jen v obalu toužícího vyschlého citu
Všechno tu chybí
mezi veškerým prostorem který netvoří kruh ani trojúhelník ani čtverec ale tečku Tu jedinou tečku ve svém bodu bytí bez echa bez dvojhlasů bez duetů bez tria jen v sólech
protože jsme tak moc osamoceni v
samotě ohně a kouře
Cigaret a dýmu Vody a bublin Větru a zpráv Planetárií bez hvězd Střech bez domovů Ksichtů bez obličejů a tak v pauzách mezi mnou a mnou
v pauzách s kopírákem svou pauzu vypauzujeme tichým souhlasem se všemi vibracemi bez vibrací avšak rádoby jedinečné jedinečnosti i kdyby se zeměkoule roztočila jako káča
Nás se to nedotkne protože v tomto letu změněni v desku displeje
ztracení sami v sobě vyhořelou sirku vyhořelou sirkou nazapálíme
a v lesku cetek patina plísni podobá se
V ohňostrojích vzdálená radost jakoby v čmouhách na obloze žalovala
prchavé přítomnosti štěstí
Chybí mi škraloup na kakau a drobečky na ubrusu Staré tranzistorové rádio Karel Gott Monoskop o půlnoci na obrazovce černobílé televize Zrnění a hymna
Chybí tvoje dobré ráno
Jsem pozůstalá mezi všemi mými pozůstalostmi uvnitř sebe Jedu tramvají číslo dvacet dva v roce dvacet dva s dvaadvaceti zastávkami do osvíceného tunelu nevkusnými řetězy a ozvěna všech zvuků odrážející se o stěny připomíná zpěv Reye Charlese a Edith Piaf dohromady Jiskry dým a kouř
Chybí mi tvá dobrá noc
Chybíš mi ty a všechno Cítím vůní utlučeného másla brambor a podmáslí
V betonových ulicích žene pasáček na pastvu
Chybí mi všechno a ty
