Možná je všechno stejné
Asi Ano
Jen duše co prošla všemi loukami úvozy stráněmi kopci brody Po střechách mezi komíny po vodě na vlnách po písku bosky mezi kládami i troskami V plamenech ohňů i kouře v záclonách a  modrotisku oblohy Jen duše co vstřebala všechny časy každého vstávání i spánků jen duše v dlaních i na zádech v trávě v kopretinách Ta duše z heřmánku a kopřiv  cítí že  jinak dnes opírá se o dveře vlastního domu jinak vchází do špajzky pro mléko a jinak cítí vůní kmínu a mouky a křupavost kůrek chleba
Jen duše otvírá myšlenku že
je možná všechno stejné a dokola a jinak a opakující se    
Nechci se vracet
Nechci se obelhávat
ale vím že dětství mládí i střed měly takovou energii která fascinuje k běhu
Energii fascinující touhu za každodenností stejného po staletí od zrození Krista až do dnes   odměnou pro hořkost slz které ztratily sůl
Odměnou pro sladkost slz ze štěstí
Ta  energie možná tvá  milovaná Básni  Dnes ti tak budu říkat protože už nejsi láskou ani dotýkáním Jsi básní s minulostí co stává se stálicí
Dnes ti tak budu říkat
v běhu po kamíncích štěrku
Pamatuješ ... tehdy když jsem upadla otírala jsi mi krev kapesníčkem možná byl ode mne.. Básničko
asfaltu a dálnic s bílým pruhem pro slepce
Neviděla jsi až za okenní rám
Jen přes sklo
Budu ti říkat Básničko
bez pointy
Nechci jen couvat
a přesto ztrácím se v dnešku a co mžik to záblesk minulého
Všechno se  propojuje
Všechno se prolíná
neznámý hlas co volá jméno
a já slyším tebe
zastěkání psa a vidím chaloupku v Jizerkách PRALINKU kde jsem sypala piliny do pilaňáku a dusala holí aby až přijdeš bylo teplo a nahá těla podobná květům mohla vykvést ze spacáků
Nevím zda jsem tě milovala
můj první kluku ale byl jsi první a první na 8 let
Jenže dnes má duše ví
že ona poslední růže co odkvetla brzy ..ani jsem ji nestačila nasypat okvětní lístky do postele povléknutou do trávy..
byla víc tak mnohem víc
že kdykoliv vykvetou čajové růže píchnu se o trny Abych pochopila abych věděla
že nic není věčné
jako ty Básničko
jako ty dnešku
jako ty minulosti
Za oknem se protahují domy dotýkají se stěnami a slyší se
Za okny je obrazárna v Louru
a já slyším kroky všech rytířů a
šepot naškrobených sukní a volání prostitutek ..za pár babek na noc ..nebo na stojáka
Obrazárna pije absint a žvýká delikatesy ze stříbrných podnosů a za několika stěnami domů které se dotýkají sedí vyčerpanost v hadrech a žebrá
V povzdálí je slyšet mlaskání   na paletě mistrů malířů
Je rok 2021  vchází hrabě Pejrak jakoby mi tahle filmová role chtěla připomenout hloubku i syrovost lásky
Vracím se k tobě Básničko
I na Pralinku
I jinam
střízlivá s jedinou touhou napít se polibků tak jako v tehdy tehdá i ještě dnes
Možná je všechno stejné
jako tvé vlasy v mých ústech
jako schovaná řasa v krabičce od  antiperlí
jako vlasy maminky převázané mašlí
možná je všechno stejné ..
nejspíš
Budu ti říkat Básničko minulosti