Ave Aburh Eva Hrubá Blízko k obavám
21.01.2023 11:46
Jsem tak blízko k obávám když vidím v náruči světa prázdný makový lán bez zrnek vášně touhou dotýkané
oheň bez plamenů jež jen plane
vodu bez proudů
vítr bez poryvů
zem bez vláhy co marně saje
a noci stejné a dny vyčerpané
Když tohle všechno uvnitř sebe otvírám bojím se i já že už jsem prázdný rám
a pro jistotu útěku
tulím se tulím k vzpomínkám
jak tažný pták
co hloupě myslí na návrat
Už není ach miláčku lásko už není ach má prostořeká všechno co bylo vzala řeka Brouzdáme tak blízko k obávám
že ustrneme v netečnosti starých dam těch váz v kterých zvladly růže a zůstal jen bobkový list pepř a tymián že schoulíme se do vnitřku uvadání společně s muži u piva ve falešné blaženosti
v níž marnost se zpěnila rozpolcená v utopii mezi vysypanými klasy na plovoucích podlahách co houpou se jak loď myslíc na koráb
Už nejsme tak blízko v doteku co vibroval pružil praskal co se ptal vmilován do našich kapilár
Ach milosti až v posvátné něze se ptám copak lze žít jen spokojeně
Uprostřed mého a tvého srdce
tulím se stále k vzpomínkám
jako bych utíkala před tichem nirvany jako bych duši oblékala do vzácnosti polibků jež se setkaly v nejtěsnějším pocitu nebýt sám
Jsem tak blízko k obávám
že obrysy lásky změnily tvar
že na starých vahách víry vážíme jen klam že usadil se u našich stolů strach i roztoulané světlo bez jasu v zorničkách
Vroucně ach Miláčku ach
za ruku vedu tě v prachu na cestách
