Ave Aburh Eva Hrubá Až onemocní básník
21.09.2022 16:33
Vysoko v oblacích jsou trsy fialek
fialkových chvil Malých korálků šarlatových
Ach něho
Sem tam okvětní lístek vzdychne
a motýl Modroočko upustí oko
Bosá bych chodila až
paty svrbí bludištěm trávy blízko vrby kde
kostely v kalužích omývají zvony a šeptají si o souznění
a
vedle rozšlapaná hmota výkalů
štěkot psů
Bosá bych drtila trávu zvukem moře
Místo toho smaragdové cihly a kříže vyrvané z lebek generací
K NEBI SE TÁHNE LINIE RODU ZA KRKAVCI
Obávám se že
až jednou možná zítra snad ještě ne teď že až
básník dopíše poslední sloku
poslední květ i vzdech poslední oheň i vodu
tak nic už nebude zpívat ani hrát na kapky deště podobně co na noty v partituře odložené na víku klavíru jako na rakev
Nikdo nebude nikým
Zatím píše a mění do slov celý svět
který se zmítá v křeči chaosu Stává se epileptikem bez léků
jako tento svět tato planeta uprostřed nekonečnosti blízko hvězd
připomínající infarkt galaxií když pukají srdce
Zatím tepe
Občas slabost dokazuje rozbitím všech siločar aby spojnice žití vystrašil k smrti a spaluje vše co připomíná laskavost bytí
Až onemocní básník
Až ulehne na lůžko Můza
a vzdá se smířena s beznadějí
a bude jen věřit místo činů
nastane ticho v kterém se ztratí všichni lidé
protože i zpěv ptáků bude rezignovat Stáhnou se do hnízd vysoko v oblacích kam nedohlédne ani třetí oko zalité slzami
Zatím ještě píše
blízko tmy s jediným světlem který mu daroval Bůh
co zosobňuje lásku
v poDRÁŽKÁCH bot fialky a papíroví DRACI
Čas najít ne Chárona ale
Afroditu
Vysoko v oblacích jsou trsy fialek
růžence co posunují v prstech staré ženy jež stále věří na božskost v bezbožnosti něhy
a básník snad ještě píše..
