Ave Aburh Eva Hrubá Autobus a růže

28.03.2021 11:42
Jen nezlomit se
Nezkostnatět
vidět i ve tmě růží vhozenou do kostela ach Manon ... díky Prévoste díky Nezvale
Jen nezkostnatět
Slyšet dozvuky varhan
po kterých ťapkáš ty i zapomenutí holoubci na římse oken s vitráží všech obličejů které vypadají podobně jak  nedělní rodinný oběd s knedlíčkovou polévkou
kterou usrkává fisozof Osho
jakoby chtěl naznačit že            s modlitbami to je jinak že ne  v ústech ale v duších hostíme Boha
Chodím ulicemi a zakopávám o myšlenky Povídám si sama se sebou a mávám auťákům které mi vozí zvuky
Chodím v ulicích a bolí mne v krku některé věty z tvých úst pradávno i v teď
Nymburk mi otevírá náruč
...pojď se přitulit ...
jako bych slyšela tebe
a viděla Hrabala který otvíral náruč pro kočky
Spisovatel Honza Řehounek     o tom ví své když za ním jezdíval do Kerska
Stal se otiskem tohoto města
ve svých knihách kráčeje za historií mapuje pro budoucnost
Vzpomněla jsem si na Karla osvětlovače v divadle který mne bral do nápovědní budky   a  chtěl líbat Jenže mne zajímaly nohy herců a dialogy
Vidím Ludvíka Daňka i jeho disk a propocené triko které mám dodnes schované
i mnohem vic
Otevíráme okna dveře láhve krámky skříně kufry knihy a ráno oči
Tohle město otevírá ústa 
a hodně mluví
tak dlouho až semele i rozemleté zrno
co v zubech mnozí drtí
Když chcete Vylomte si zub
ale je to lepší než hrát na tichou poštu a zkomolit myšlenku
Chtěla bych odejít zpátky
tam kde jezdil starý autobus 
po všech vesnicích a vyhýbal se slepicím i zbloudilým kachnám
Tehdy v dávno jsem se stala řidičkou
vysoko v horách které lehce popichují oblaka výstupky svých hran
Byli jste někdy na hraně?
Já ano i nad propastí
Myslím že je osudové dotknout  dna a v něm uvidět obrazy zítřků
Ten autobus ztratil řidiče 
Jeho noc byla probuzená v lahvích rumu V jantarovém medu  těšínských jablíček
.. chceš řídit autobus..
optal se a dolil si štamprličku
..já?.. vždyť to neumím..
..tady máš klíčky..
Na zastávkách naber lidi co jedou z práce ....                     hory by neprošlápli
A tak jsem jela
... Dobrý den..nastupte si. Dnes máte odvoz zadarmo...
Od zastávky k zastávce a zpět k motorestu kde nás vítali všichni nevěřící Tomášové 
.dojeli jsme a lidé s taškami v rukách a batohy na zádech se kráčeli domů
Někdy na horách je možno pochopit všechno
..jela jsi dobře.. děkuju....
a řidič mne plácl na rameno
včera mi zemřela Lidunka.. víš..
Tehdy v dávnu jsem byla autobusačkou a ráda
Hory se dál dotýkají oblaků
...jste růže vhozená do kostela..
Někdy ji  tam vidím
Za ten čas co odběhl někam
do všech hodin budíků i pendlovek leží na studené dlažbě kostelů celého světa přemnoho růží
snad za všechny lásky  milosti a blízkost prožitou
snad za všechny ty co zůstali v našich hodinkách na zápěstí
Situaci našich příběhů nikdy nemůžeš očekávat
Přijde Otevře si sama
a my mnohokráte stojíme v průvanu nebo zcela bezkontaktně se vzduchem až omdlíme
Mdloba je ukázka smrti takové malé seznámení s tím až jednou
Na zemi v travinách v listí i v kalužích možná i  v brázdách
jsou zbytečky okvětních lístků všech barev růží 
mám ráda bílou čistotu podobá se malinko chudobkám které nám všem připomínají kdo jsme Vypadají jako malé tanečnice toužící po menuetu
Smí se tančit i kdyby tě nohy zdradily a tělo se vzpínalo v zoufalství nemoci Poplašné hříbě Smí se tančit dokud vidíš kolem sebe růže

náhledy

pohledy  do tváří

možnost vaší inspirace

fota

poezie

kousek moudra

divadlo

a tak se nějak proklikáme

do děkovaček

Anketa

hra na pravdu-jak se vám líbí v bezbřehé závrati? ???

Celkový počet hlasů: 1042

Štítky

Nebyly nalezeny žádné štítky.

https://youtu.be/0KohUatKmjg