Ave Aburh Eva Hrubá ANDĚL A ĎÁBEL

22.12.2018 21:04

Anděl a ďábel
V tyto chvíle požehnané před zrozením Krista měníme se na čas v anděla
jako bychom chtěli očistit svá ďábelská křídla a změnit je na perutě
Jako bychom chtěli aspoň tento čas zapomínat na zlé a NEDOŘEŠENÉ vtěstnané do duše
kterou RADĚJ zavíráme abychom sami sebe neboleli
Stáváme se  tedy laskavými
na pár dnů  a uvnitř nás všech dobro vyvěrá
Na pár dnů
jsou naše oči průzračnější
jakoby všechen kal a smítka z větrných dnů byla vyplavena
Nestydime se za slzy
Když nás tichá noc vyobjímá
dokonce v kostelích přísaháme Bohu i sami sobě
lásku to rozechvění blízko srdce
Stáváme se andělem
a ďábel v nás jen číhá na další dny po díkuvzdání
po božím hodovování kdy postrkuje rozněžněná srdce ke kameni
Svět je přece o tvrdosti
Tak dost sentimentu a nostalgie
Možná právě proto se mnozí Štědrým dnům vyhýbáme aby nás nezaskočila vlastní laskavost
CO s ní potom...
v obyčejném plynuti života vezdejšiho
Vždyť je na obtíž
Vždyť bolí tak moc bolí perutě kterým rychlost a chlad a střemhlavé vpády do skleněných jistot
škubaji peří až na krev a nelze to zastavit
Tak žijeme
Uspěchaní s kelímkem kávy v poklusu
a večerní lahví vína
v samotě blízko svých nejbližších
uzamčeni před jakoukoliv emocí
s občasným milováním narychlo
Jen někteří sedíce u klavíru  jen někteří píšící knihu jen někteří stojící u stojanu s plátnem
jen někteří zpívající jen někteří Pieroti divadla
jen někteří z mnohých zrazováni světem v něj věří a stvárňuji ho i  ve svém pláči i ve své radosti
Jak si udržet radost..
přijmout tento svět  ten prchlivý a nedočkavý let za štěstím
ten podivný chaos který nám vlastně vyhovuje
Asi ano
protože nic nejde vrátit v realitě
Jen v myšlenkách kterých se bojíme které napovrch odmítáme
ale když se rozhlédneme kolem sebe
je tolik návratů
laskavých rozepínání knoflíků starého kabátu který máš chuť si obléknout
pro vůní minulého kde si myslíš že bylo líp ale ono bylo STEJNĚ
JEN JINAK STEJNĚ
a tak se na požehnanou chvíli před zrození Krista
měníme v anděla
a ďábel dál sedí v křesle
protože oni dva k sobě patří
aby po slzách bylo štěstí a po štěstí slzy           aby smích a smutek byl vyvážen
abychom uměli padat a znovu vzlétnout

náhledy

pohledy  do tváří

možnost vaší inspirace

fota

poezie

kousek moudra

divadlo

a tak se nějak proklikáme

do děkovaček

Anketa

hra na pravdu-jak se vám líbí v bezbřehé závrati? ???

Celkový počet hlasů: 1042

Štítky

Nebyly nalezeny žádné štítky.

https://youtu.be/0KohUatKmjg