Nevylyšená hudba ve mně zůstala

podobně co starožitnosti všech  minulých prožitků

Už dost  bývalého

ale jak obejít dům bez vzpomínek                                 jak nevidět za starým plotem studnu

jak neslyšet housle s přetrženou strunou 

a necítit kouř namísto cigaret

blízko doškových střech ve skanzenu

jak tebe nevidět když vzduchem nese se ta omanost vůně podobná všem ptákům s peřím které nechala pod rohožkou pro štěstí dávnověká nálada mých odpustků 

Ach bože jak je člověk blbej když miluje

Ach bože jak je člověk blbej

když má rád

Ach bože jak je člověk blbej

když empatickej

Ach bože jak je člověk blbej

když boží

a nic s tím neuděláš

v zadním traktu mozku  sedí rozum zakrytý do všech nejbarevnějších pentlí jakoby ohluchl jakoby se zalepil barvami slovíček 

barvami nadějí

kterou tak nesnáším

protože je to jen fikce

Nevyslyšená jsem v tehdy        v tenkrát i v teď

a vlastně proč vám to říkám

když slyšet možná znáte

ale naslouchat už ne

Proč tohle všechno

Proč tolik písmen 

Proč

To dříve spadnou z nebe všechna vaše hovna které tam vysilají mnozí jako prosby

nevěřící zabedněnci                    v rytmizovaném světě se stejnými městy se stejnými fastvudy se stejnými značkami

prožívané slasti z erotických šopů i nočního porna s dějem jak jinak než o mrdu

Proč tohle píšu

Tyhle

nějaké vzpomínky na koláče bramborové placky                  na rozvrzaný klavír uprostřed náměstí nějaké vzpomínky na studené kafe a lžičku v lógru na bramboračku a škubánky 

Proč tohle všechno tady 

mezi rychlostí

mezi jakoby úsměvem

mezi seru na tebe

teď tu jsem já

Proč tohle všechno

Možná snad že všechny bozi všech náboženství  v jednom nebi nejsou JEDEN

možná právě proto že ta marnivost zisku  ta marnivost slávy ta marnivost sebelásky ta marnivost svého blahobytu je marností v marném světě poplašených lidí

kteří z lásky láskou stát se měli

Nevyslyšená hudba ve mně zůstává

jako bys tu nebyla 

jako bys tu nebyl

Teď naproti mně

Teď vedle mne

Teď ve mně

Jako bych nebyla

A v tehdy jinak   v tenkrát  jinak v teď

Bez citů

Bez pošťáků co nosí dopisy

bez něžných titěrností 

zminimalizovaný světě jen pro sebe

Roztáčej se Káčo divoká

Toč se řetízáku

Nic nebude jinak

nic nebude upřímnějšího víc než vykopané brambory z chudého pole a hrnek mléka

na dřevěném stole pro sousedy

Nic nebude jinak

Nic nebude upřímnějšího vic

než darovaná tkanička do boty abys neupadl

Ale proč to vlastně píšu

když dnes si koupíš 

i sám sebe

Ach bože jak jsem pitomá..