Ave Aburh Duše

Našlapuješ po špičkách 
pokaždé když vcházíš do duše 
těch nejbližších 
tiše tichounce abys nerozšlápl střepy 
zapíchnuté 
aby nebolely víc než proužek Těsný pramínek tesknoty Aby se neroztřístily 
a nezadřely 
jak třísky pod nehet prstu 
co si přivřel mezi chlopně 
tehdy 
když sám v sobě vyhlazoval jsi jizvy 
lásek proběhnuvších aortou 
Vcházíš lehce 
abys nezahlušil poslední 
tenký hlásek laskavý 
aby nezatrpkl Nedozrálé jablko 
co zapomnělo na strom Na své zrození

Duše je zranitelná 
neviditelná 
rozprávka 
co vypráví 
pokud jí chceme naslouchat