Ave Aburh Blok na blogu něco jako poezie

10.10.2017 12:39

  EVA HRUBÁ 


AŽ JEDNOU ZAS


Až jednou zas 

vyčečes z pramenů řek tenký vlas 

Posaď se na břehu  a do uzlíků  

svaž svatozář  vzpomínek 

Lehký  vítr  kolem rtů 

promění se ve vánek podobný  doteku


Ach  jívo  rozevlátá 

ve vlasech máš  bzukot včel 

i zpěv  vzácného  ptàka 

co let nezavřel v klec 

Ve větvích  rodí  se další  ratolest


Až  jednou zas 

o pozdním večeru  roztančíš 

v sobě  tango  snů 

uvnitř  všech  červánků 

probudíš  baletku 

V zrcadle na vodě  otisk  rtů



DUŠE


Nad bílým papírem 

svléká se donaha 

na dřeň i do morku kostí odhalená 

obléká sebe v písmena 

v tichu schoulená 

duše nehmotná pro duši zhmotněna . 

Nad bílým papírem 

mění se ve slova . 

My 

Ty 

I já ......



PROVAZ


KDYŽ SE TI NEDAŘÍ 

ZAHODIT KONEC 

NA KTERÉM JE TOLIK UZLÍKŮ 

ABYS NEZAPOMNĚL. 

VEZMI NŮŽKY 

STŘIHNI . 

A JE TU PROVAZ BEZ ZÁVAZKŮ . 

VOLNÝ A SVOBODNÝ . 

ZAČÁTEK PODOBNÝ ÚSMĚVU 

KDYŽ OBLOHA ROZPŘÁHNE RUCE 

ABY OBJALA SLUNCE . 

A NÁHLE JSI PROVAZOCHODEC . 

POD TEBOU VŠECHNO COS ODPOUTAL . 

NEDÍVEJ SE DOLŮ. 

JDI. 

I KDYBY TĚ BOSÁ CHODIDLA VRACELA ZPĚT 

DO ILUZE CO BYLO A UŽ NESVÁŽEŠ 

PROTOŽE ILUZI NELZE ZACHYTIT. 

NEHMOTNOU FANTAZII V PÍSNÍCH O ŠŤÉSTÍ. 

KRÁČEJ TAM KDE JSOU OČI 

CO ODRÁŽEJÍ TEBE. 

DÍVEJ SE DO NICH. 

JDI NA PEVNÉM PROVAZU 

BEZ UZLŮ. .....




PŘIBĚH


BLÍZKO MOROVÉHO SLOUPU 

NA NÁMĚSTÍ SEDĚL MUŽ 

KOLEM FIŠTĚLA AUTA 

DRHLA KOLY SILNICI 

NOHY MĚL ZKŘÍŽENÉ VEDLE IGELITOVÉ TAŠKY 

RUCE V KLÍNĚ 

DÍVAL SE 

ALE NEBYL TO POHLED 

JEN OČI CO NIC NEZRAČÍ


OKOLO ŠEL KLUK 

KOPL DO TAŠKY 

VYSYPALY SE Z NÍ TVRDÉ ROHLÍKY 

OTOČIL SE 

MÁVL RUKOU


MUŽ ZAMŽOURAL DO DÁLKY 

SLÉTLI SE VRABČÁCI 

V ZOBÀCÍCH DRTÍ POTRAVU 

ZVUK JAKO KDYŽ ROZSYPEŠ CUKR


PŘISEDLA K NĚMU ŽENA 

POLOŽILA NA ZEM IGELITOVOU TAŠKU 

ZKŘÍŽILA NOHY 

NEMLUVILA 

JEJÍ OČI BYLY VLHKÉ DĚRAVÉ CEDNÍKY 

Z KTERÝCH KANOU SLZY


NA KOSTELE ODBILA DVANÁCTÁ 

V BLÍZKÝCH HOSPŮDKÁCH ZACINKALY 

VIDLIČKY NOŽE LŽÍCE 

ZAVONĚL KMÍN


SEHLA SE K TAŠCE VYLOVILA BAREVNÁ KLUBKA 

JEHLICE SE ROZDRNKALY


MUŽ MLČKY HLEDÍ NA VRABČÁKY


"BUDE ZIMA" ŠPITLA 

"JE MI ZIMA" ZAŠEPTAL


ŽENA UTÁHLA POSLEDNÍ OKO 

UTRHLA BAVLNKU 

A PODALA MU DLOUHOU BAREVNOU 

VESELOU ŠÁLU


JEJICH OČI SE PROPOJILY 

A PTÁCI ZVEDLI KŘÍDLA





NA STARÉ DESCE 


NA STARÉ DESCE Z VINYLU 

LEŽÍ HOZENÁ RUKAVICE 

KÁMEN RŮŽE ZVADLÁ 

NA STARÉ DESCE Z VINYLU 

V RÝHÀCH HUDBA 

UŽ NEHRAJE 

STARÝ GRAMOFON V ROHU POKOJE ZÍVÀ 

OSPALEC NEMLUVA 

ODŘENÁ JEHLA V JEDINÉ DESCE ZADŘENÁ 

....plují lodě... 

CO V MINULÉM STOLETÍ HRÁVALA 

V CÉDÉČKU ..láska prokletá. .. 

NA STARÉ DESCE Z VINYLU 

KÁVA A KOLÁČ PRO TOHO 

NA KOHO SE ČEKÁVÁ


STARÝ GRAMOFON V ROHU POKOJE ZAVZLYKÁ 

...plují lodě do Triany 

plují lodě do Malagy 

....jednou se pro mne vrátí 

bárka na kterou čekám 

a poplujem do daleka ... 

PLUJÍ LODĚ DO TRIANY 

VE STĚNÁCH TICHA





RÁNO CO RÁNO


Ráno co ráno 

vstáváš do příběhu 

Prolíná 

Po vteřině mapuje vteřinu 

Lupu s níž přes slunce zažehneš uschlou řasu na stéblu 

v louce se zvonky 

blízko k obzoru


Ráno co ráno 

vejdeš tichounce potichu na cestu 

prošlapanou stopami všech výjevů 

jež štětec rozmázl do plátna 

Jedním dechem - obraz 

Barevná pastelka dnů


Ráno co ráno 

obejmeš oblouky kopců 

i boží umučení 

Ční vysoko na svahu 

kde děti válejí sudy pro radost 

a stařenka před chaloupkou 

plete z proutí rukojeť košíku 

aby bylo co zachytit 

a nést - vlaštovčí hnízdo 

které svými křídly 




MILUJ MNE MILUJ


Miluj  mne  miluj 

živote můj 

v polibcích lásku  roztajňuj 


Vyhlazuj  pramínky 

co vryly  se do tváře 

za bolest   za zradu   za lháře 


Miluj mne  miluj 

divoký  kolotoči 

ať  hlava  se v piruletách  nerozskočí 


Vyhlazuj  Vyhlazuj 

vítr  co sedl  na obočí 

a očím dej hloubku  duší 


Miluj mne  miluj 

za všechny  bóje  na rozbouřeném moři 

Neutop  ostrovy kde ještě  srdce planou              a neuhoří


Vyhlazuj  štěrk 

co bodá  podobný  noži 

když čekáš  na nároží

uprostřed kruhu  z lidských  záští 


Miluj  mne miluj 

živote  hořký 

Miluj mne miluj  živote  bosý  SLADKÝ




MILÁ  DÁLKO



Milá dálko 

moře sladce slané 

koho kolébáš na přídi lodě 

jež pluje a pluje 

uprostřed tyrkysových vod


O ráhno opřený sen 

vzhlíží do pŕíboje


Milá dálko 

vodo uhrančivá neutop slunce 

když se připozdívá 

V plachtě vzedmuté vánek zpívá 

o setmění co ho rozednívá


V podpalubí schoulený anděl 

o návratech tichých zpívá


Milá dálko 

nezmáchej si křídla o vyhlazené hroty odlivu co uklouznou tě zpět 

O ráhno opřený sen z vody a ze stínu 

zhmotní se v pevninu


Loď břichem dře o písek





JSOU  MÍSTA


Jsou místa, kde Bůh chodí pěšky . 

Prochází  mezi kopci  a vzhlíží  nahoru 

protože ví,kde  jsou  hvězdy  ,

co padají  dolů pro štěstí .

Nosí je po kapsách, do kterých  si ukládá  unavené  ruce a pomalu je  vysypává , abych jich bylo dost pro všechny. 

Ruce,

na kterých  jsou doteky  celého světa ,

který  se snaží  obejmout .

Pod  kloboukem  oblohy  stojíme  my lidé  

a nechápeme ,                                              že 

nepochopitelné  cesty  našich životů 

jsou cesty víry , ať  je jakákoliv                 a    v cokoliv .

Jsou místa, kde Bůh chodí  pěšky







Někdy duše zfialový 

Sama od sebe 

Stane se jinou protože blíž k podstatě 

podstatného 

Život není jen o bílé 

Život je o fialkách co voní prazvláštně 

po opravdové hloubce v zákoutích 

nehmatatelna 

Myšlenky se nelze dotýkat 

ani vhlédnout do průsmyků charakterů 

i citovosti 

Život není jen bílá čistota 

Je pestrobarevný Obraz abstraktu 

kterému mnohdy nerozumíš 

A tak se stane 

že mnohobarevnost  barevnosti  odstínů 

fialové  přehluší rudou Ten symbol lásky 

i nedokonalost černé elegance za kterou 

se ukrývá špína 

i mystifikaci růžové snící v růžovém poli růží 

o zázraku 

Vyčistí žárlivost žlutých čajových listů 

i hloupost tulipánů 

Jen chrpám dovolí přiblížit se 

a diviznám divit se proč do štěstí přidáváme 

blín 

Život není jen o bílé 

která se neumí ptát všech barev tohoto 

světa                                                                      i

když je pěnou v moři které ji vytváří 

i                                                                    opouští 

Jen sůl ví proč je palčivá 

Když duše zfialový 

Je to obrana proti každému 

kdo ztratil ruměnec


Kdesi daleko jinde 

běží na kopec děti 

Zastaví se u zvonu 

Lehce zatáhnou za šňůru 

Zvoní Hudba Zvoní 

a lidé vycházejí do louky 

Bosí Utřisnémění jen z rosy 

V průzračném ránu do lila





A JESTLI  NĚCO JE 


A JESTLI NĚCO JE 

V TOMHLE SVĚTĚ BEZ CITŮ 

TAK JE TO SLZA CO PODOBÁ SE ANDĚLŮM 

NA KŘÍDLECH JI HÝČKAJÍ                            ABY PADLA 

DO LOUKY CO ROZKVETE 


A JESTLI NĚCO JE 

V TÉHLE ZEMI ŠIROŠIRÉ 

TAK DLANĚ CO OBJÍMAJÍ OBLOHU 

ABY SLUNCE POHLÉDLO NA LEŽÍCÍ MILENCE 

V TRÁVĚ CO NEZAPOMNĚLI NA NĚHU 


A JESTLI NĚCO JE 

MEZI STOLEM A DVĚMI ŽIDLEMI 

TAK JE TO KYTICE TÓNŮ ROZKVETLÁ              DO HUDBY 

A JESTLI JE HUDBA 

TAK JEŠTĚ UMÍME NASLOUCHAT 

VŠEM TÓNŮM CO ZPÍVAJÍ SKŘIVANI 

A JESTLI JSOU 

PAK PŘILEPÍM SI PEŘÍ NA NAHÝ TĚLO 

A  V Z L É T N U

náhledy

pohledy  do tváří

možnost vaší inspirace

fota

poezie

kousek moudra

divadlo

a tak se nějak proklikáme

do děkovaček

Anketa

hra na pravdu-jak se vám líbí v bezbřehé závrati? ???

Celkový počet hlasů: 1042

Štítky

Nebyly nalezeny žádné štítky.

https://youtu.be/0KohUatKmjg