Barevná slepota

Často jsme slepí
Jen tak pro jistotu své barevnosti
aby nás nezasáhla tma ve které se schovává       žalozpěv této země, těchto lidí, tohoto světa,
co převlečen do duhových pozlátek sebe uklidňuje, že mravnosti je učiněno zadost a může dál nenávidět, závidět, týrat, ubližovat, ponižovat, zabíjet.
Slepota je vnitřní bezduchost, co zapomíná na Boha a obviňuje ho za všech zlovůlí, které páchá on Homo sapiens, protože se zřekl lásky,  kterou nikdy nepoznal, leč milující jen sám sebe nemůže poznat víru a lásku,  protože Bůh je láska a on ho viní ze svých hříchů, které si nepřizná.
Barevná slepota vytváří skvrny, žluté, zelené, modré, rudé, fialové, hnědé, tyrkysové i bílé, aby se očistila před sebou samou.
PŘED vlastním pádem do světla,
které je průhledné a vidí
a většina z nás nechce otevřít okna zatuchlych přibytků, kde žijí unavená srdce.
RADĚJ slepě kráčíme vlastní tmou,
než bychom přiznali sami sobě,
že utíkáme před vším co jsme stvořili.
Lidé moudří, lidé barvení slepci s páskami  na očích
pro klidný spánek.
Barevně sladci zbaběleci
s touhou jinak a láskyplně chodit světem a podávat ruce poutníkům.
Neumíme to .
Jen někteří s hlavou vztyčenou k nebi
opřeni o hůlku na ohnutých zádech  chléb se solí a vodou rozdávají.
Jen někteří vědoucí a vyvolení procházejí tmou aby se zabarvila
v červáncích blízko noci
a v průhlednosti blízko rána