Jednou  přestaneš  chodit  stejnou  cestou  jen dokola
Přestaneš motat  se  v jednom a totéž místě
kde  už není  jistota

Jednou  se nebudeš  otáčet  zpět 
za lampionovým průvodem  Barevným 
a  ne nekonečným
protože  jeho světla  dohasnou
když  není  o radosti

Jednou  zůstavíš  v sobě  torza  doteků
jako  varování
a rozhlédneš  se  do  nedozírných
horizontů  v obručích  moře  a splývajici  oblohy  kde zapadá  a vychází  slunce

Jednou  až  milenci  odtrhnou  svá  ústa
od  lačnosti  rozechvěné  touhy
bez  třpytu  Vymažeš poslední  polibek
co zdál  se  být stále  první

a

vyjdeš  čistý  na úzkou  písečnou cestu
Zuješ  si boty  a hodíš  je svázané  tkaničkama  přes rameno

Jednou  až  nebudeš  milovat 
tak  moc
tak  silně
tak hluboce
tak opravdově