Ave Aburh Až
Jednou přestaneš chodit stejnou cestou jen dokola
Přestaneš motat se v jednom a totéž místě
kde už není jistota
Jednou se nebudeš otáčet zpět
za lampionovým průvodem Barevným
a ne nekonečným
protože jeho světla dohasnou
když není o radosti
Jednou zůstavíš v sobě torza doteků
jako varování
a rozhlédneš se do nedozírných
horizontů v obručích moře a splývajici oblohy kde zapadá a vychází slunce
Jednou až milenci odtrhnou svá ústa
od lačnosti rozechvěné touhy
bez třpytu Vymažeš poslední polibek
co zdál se být stále první
a
vyjdeš čistý na úzkou písečnou cestu
Zuješ si boty a hodíš je svázané tkaničkama přes rameno
Jednou až nebudeš milovat
tak moc
tak silně
tak hluboce
tak opravdově
náhledy
pohledy do tváří
možnost vaší inspirace
fota
poezie
kousek moudra
divadlo
a tak se nějak proklikáme
do děkovaček
Anketa
hra na pravdu-jak se vám líbí v bezbřehé závrati? ???
Celkový počet hlasů: 1014
Štítky
Nebyly nalezeny žádné štítky.