Asi jsem tě měla potkat
Ty zlá zlobo co nosiš v sobě degradaci všech kdo by tě mohly rozpoznat mezi ještě větším zlem
Jsi v něm ukrytá a bodáš nejprve jen do všech malicherností všedních dnů
Do chodiciho času v mezerách teď a bylo
Do zbytečnosti co ostatní přehlíží
Než přidáš na síle
Než se zapíchneš do bolavých jizev co chceš znovu otevřít
jakobys hojila a obhajovala sebe
Ty zlá zlobo kde prameníš?
Ve své neutěšenosti a rádoby parádnímu žití protože za dveřmi které ostře zabuchuješ necháváš nůž?
Navenek úsměv a Dobrý den a laskavé slovo
za kterými mistrovsky schováváš vlastní nabubřelost a zášť  Nafoukané balóny   které pravidelně dofukuješ ponižováním všech a všeho kdo není v tvé libovůli dvojčetem
Měla jsem tě asi potkat
Zlobo
cos  vzala do rukou  mou průhlednou duši
abys ji rozmačkala
Měla jsi vejít do obou komor srdce a vyvrátit rytmus  mých síni a potrhat chlopně až                    k dávivému kašly bez dechu
Měla jsem tě milovat abych si  z tisícero čtyřlístků
vážila toho jediného založeného ve staré knize
s příběhem prachobyčejného života v domku na útesu skal co vyzařují oporu a ochranu před dravci a kánětem
Měla jsem tě potkat ty zlá lásko zakrnělá sama     v sobě a ve svých sobeckých kratochvilich blízko orgasmu
Měla jsem
ABYCH POZDĚJI NEVEŠLA DO STEJNÝCH
UMOUNĚNÝCH SLOV CO ZPÍVAJÍCE O LÁSCE JI NIKDY NEPOZNALY
MĚLA JSEM TĚ POTKAT
TY ZLÁ ve své zlobě co vyžere veškerý laskavý cit   a přitom tak bolavá ve své samolibosti
Bez utěšení
Bez vroucnosti
Bez všeho toho po čem toužíš
Měla jsem tě potkat
Tebe  NIC
abych později a později když káně sedne pod křídla krkavci a krkavec orlovi
ROZKVETLA