Ave Aburh Anděl a pseudoanděl
Anděl a pseudoanděl Svolává andělský roj
poraněný anděl
Nevolá o pomoc jen o křídla Ten baldachýn
který mu červeno oražovo černý pseudoanděl
rozsápal jen proto že není z těch co z podsvětí svého dařbujánství dokáže nosit na křídel radost pozemské nepozemskosti pro svou ješitnost a paví oka ve vlasech
Poraněný anděl mlčí
obvazuje si rány svým vlastním peřím které mu radostně vyškubal v závisti pokřivený slaboduchý vyvrženec pyřící se sám nad sebou
Svolává andělský rej těch opravdových
Jenže ti opravdoví andělé převtěleni v lidské bytosti umírají Kde jste.. U lidí... . Neviditelní pomocníci co se už nikdy nevrátí na nebesa
a baldachýn vlaje ve větru mezi křídly vran
a dravců jako hadr
Někdy se stane že šíp s jedovatou emulzí
zasáhne právě tam kde je největší dobro Snad právě proto že ten kdo střílí neobjimá
a amorek s ranou v srdci je vlastně jen zásah který ho načas jako čarodějný lektvar ohromí přesně tak jak střípek zmrzlé jinovatky ledové královny
Láska a bolest
Tak to chtěl on pseudoanděl v oranžovo rudě černém hávu co ti musel vstoupit do cesty
Možná pro vlastní proměnu v čistotu bílých PEŘÍČEK které časem jak husu oškubal Sám možná nevěda že je husopascem sedíce na oslovi hlídajíce své hloupé stádo Hlubcem co nikdy nepřekročí svůj rubikon
Baldachýn padá na zem
Tvoří tam jakési fragmenty podobají se tvářím všech poraněných andělů
Opodál pokulhává rudá zlověstnost bez křídel
a číhá jako střelec na srnu