Anděl a pseudoanděl                                                                Svolává andělský roj
poraněný anděl
Nevolá o pomoc jen  o křídla Ten baldachýn
který mu červeno oražovo černý  pseudoanděl
rozsápal jen proto že není z těch co z podsvětí svého dařbujánství dokáže nosit na křídel radost pozemské nepozemskosti pro svou ješitnost a paví oka ve vlasech
Poraněný anděl  mlčí
obvazuje si rány svým vlastním peřím které mu radostně vyškubal v závisti pokřivený  slaboduchý vyvrženec pyřící se sám nad sebou
Svolává andělský rej těch opravdových
Jenže ti opravdoví andělé převtěleni v lidské bytosti umírají  Kde jste.. U lidí... . Neviditelní pomocníci co se už nikdy nevrátí na nebesa
a  baldachýn vlaje ve větru mezi křídly vran
a dravců  jako hadr
Někdy se stane že šíp s jedovatou emulzí
zasáhne právě tam kde je největší dobro                                  Snad právě proto že ten kdo střílí neobjimá
a amorek s ranou v srdci je vlastně                                               jen zásah který ho načas jako čarodějný lektvar ohromí  přesně tak jak střípek zmrzlé jinovatky ledové královny
Láska a bolest
Tak to chtěl on pseudoanděl v oranžovo rudě černém hávu co ti musel vstoupit do cesty
Možná pro vlastní proměnu v čistotu bílých PEŘÍČEK které časem jak husu oškubal Sám možná nevěda že je husopascem sedíce na oslovi hlídajíce své hloupé stádo  Hlubcem co nikdy nepřekročí svůj rubikon
Baldachýn padá na zem
Tvoří tam jakési fragmenty podobají se tvářím všech poraněných andělů
Opodál pokulhává rudá zlověstnost bez křídel
a číhá jako střelec na srnu