sedím tady sama uprostřed závěje slov

a igelitových pytlíků na duševní ataky

V umouněných oknech

kde despota zářivka krade očím lesk

moje ticho nikoho nezajímá

Podržím výkřik jako mrak déšť

vyzuju z duše veškeré teplo

a v stínohrách výloh potkám čaroděje

a tisíce klaunů

co si myslí že smrt obarví načerveno

Zvedá se vítr

V kapičkách prachu vůně mandarinky.......