A ve aburh Polož růži
Když už si myslíš že nemůžeš
Že tě zradil celý svět
Když už nevidíš cestu protože láska odešla po asfaltu do jinam
Když už ti slzy zaslepují oči
Když rána jsou zoufáním
a den se vleče právě tak jako noc
Když jsi zavřený mezi kameny
Když bolest se odráží v zrcadle místo tvého úsměvu
VZPOMEŇ SI
na vlaky co vezly statisíce lidí s Davidovou hvězdou na otrhaných kabátcích
Neviňatka bosá a doufající
že nejedou na konečnou
Vzpomeň si na sílu těch co se denně potkávali se smrtí
Těch nahých těl na haldách bez soucitu skopaných do jámy
Vzpomeň si na skývu chleba v ústech co neměla slinu odplivnout si
Jen touhu přežít a podpírat se
Vzpomeň si na kouř z pecí co se mísil s hudbou Wágnera
Až si budeš myslet že jsi na dně
a beznaděj tě bude vláčet po ulicích plných života přepychu i sobectví
Vzpomeň si na čísla všech co se stali bezejmenní a přesto nezapomněli na jména
Vzpomeň si na hromady kufrů a bot
Šatstva a pruhovaných mundůrů
na apelplacu
Vzpomeň si na strach co hnal dopředu
Vzpomeň na odvahu
Až si budeš k uzoufání zoufat
a plakat sám nad sebou zhrzený a opuštěný
Vezmi růži
Otrhej trny
a s poraněnými prsty se svlékni do naha
Vyjdi ven do mrazu
Stůj
možná pochopíš co je opravdovost a bolest a odhodlání
TEPRVE PAK JI POLOŽ DOPROSTŘED KONCENTRÁTU V OSVĚTIMI
abys nezapomněl abys cítil nasládlý pach v oblacích
náhledy
pohledy do tváří
možnost vaší inspirace
fota
poezie
kousek moudra
divadlo
a tak se nějak proklikáme
do děkovaček
Anketa
hra na pravdu-jak se vám líbí v bezbřehé závrati? ???
Celkový počet hlasů: 1014
Štítky
Nebyly nalezeny žádné štítky.