Někdy  se ocitneš  v nekonečnosti 
a bytí je  tímpádem  ohroženo ,
protože  nekonečno  je nedefinovatelné  jako věčnost.
Věčnost  je jen myšlenka .Není to  místo , kde  teče řeka,voní  vyprané  prádlo,stojí  domy  a kouří  se z komínů.
 
"O čem  tak usilovně  dumáte  paní?"
Zeptal  se muž  oblečený  do elegance  černé. Přisedl  na úvoz  a na kolena  složil ruce .Vypadaly  jako  roztřepané  pomeranče.
"O věčnosti ."
Muž  se pousmál. Kolem úst  se roztančily  tenké  vrásky .
"Ale ta přece  neexistuje. Nic  není  věčné. Tedy  ani věčnost  nemůže  být  věčná.JEN JE,jako nebe, které  není  konečné a přesto  ho      vnímáme ."
"Tak proč  se říká, odešel  na věčnost? "
Žena  sklopila  hlavu  ještě  níž ,jakoby  chtěla  pochopit  pokoru, která  jí  v životě  byla  k ničemu .
"Věčnost, věčnost...."Drmolila  to slůvko  dokola  a stále  dokola.
"Říká  se  to proto, abychom  uvěřili ,že  odcházíme  do  NEZAPOMNĚNÍ.
Být  věčný  je  ZŮSTAT  V MYŠLENKÁCH."
Žena  se postavila. Podobala se  odkvetlé  růži  i  antické  soše ve starém parku.
"Ach tak. "
Odmlčela  se.
Po chvíli  se podívala muži do očí.
"Až odejdu  na věčnost ,budu tam, když  na mne  nemá  kdo  vzpomínat? "
Objal  ji.
"UŽ MÁ. Vaše  věčnost  se naplní  věčností ".