O medvidcich

Znám  holčičku 
co měla medvědí  rodinu
Noc co noc s ní spávali v postýlce
Maminka  je tiše  odnášela

Ráno  je  posadila na peřinu
"Dobré  ráno  Méďo  Méďunko Kubikulo"
"Dobré  ráno holčičko"

Šel čas 
a holčička  se stala  ženou
Medvědí  rodinu  dala dětem co si hrály před domem
Celou  celičkou  dobu kdy se hodiny přesypávaly z roku do roku 
jakoby pozapomněla

Jen vzpomínka

Náhle  přišlo  stárnutí  moudření  vnímavost  Zvláštně  bolavé i laskavé  posunování  v čase
Vedle  všech  přátel v blízkosti  i v dálce  Vedle  polibků  i laskání  necítila pouze  hebký  dotek plyše  ale i kamení

Hluboce a vroucně  jedenkrát prostoupila jí nepopsatelnost okamžiku  Něha  Opravdovost
To když  její maminka  na vozíčku  se stala  malou  holkou  a upřela  velké  modré  čisté  oči  na méďu  mezi  hračkami v obchodě
Věděla  že  je čas  ho pojmenovat  Mumánek
Vezla si ho na klíně  domů
Zářila  štěstím 
a lidé  okolo  se usmivali

A podruhé  to byl  mžik  Letmý  pocit  věčnosti 
V tu noc  kdy  se milovala s tím co slíbil domov  a zahradu                                                                  něžně a vášnivě                                                věrnost  a napořád                                                      "My dva  spolu    My dva spolu "
Mit rád   Mít rád

Láska objala i medvídka                                       Bylo v ní tolik něhy  s čistou  nezraněnou duší
Jen v  ten jediný  mžik

Dnes  vně všech  minulostí
uprostřed  tady a teď
vrací  si domů  medvědí  rodinku
Už s ní nespí  v posteli  Je až  příliš  dospělá         a stářím  rozněžnělá
Jsou tu  aby samota  nebolela
"Dobré  ráno  Méďo  Méďuňko  Kubikulo"
"Dobré  ráno   ženo "