Ave Aburh Artpoet KDYŽ 
(autorská práva )

Když necháš roky přežvykovat srdce 
jako žvýkačku v ústech marně zmalovaných malinovou růží lehkonohé lži 
(Ach masko upřímnosti ) 
a ony ho vyplivnou 
protože už jim nechutná a touží po jiném peprmitu 
Najdeš ho pak v trávě 
Slepenec mezi šťovíky 
Utrhneš je 
Vložíš do úst 
ať kyselost projede tebou jako nůž 
kterým ho rozporcovali protože chtěli 
Protože museli 
aby jejich krev nevzpěnila už tak převařená rajská 
polévka z ráje 
Zastavíš se v sobě tam někde v tom kousíčku 
mezi chvílí dál a chvílí dozadu je tam stopka 
Červená co upečený ocas chameleóna 
kterému už nedovolí měnit barvy 
aby zakrýval v převleku sám sebe 
STOPKA 
a oblouky hor se přibližují k tobě 
jakoby chtěly říct : na obzoru 
je srdcová álej 
kterou žádné stádo 
nerozžvýkalo 
aby se napáslo 
jen proto 
že uvnitř jeho břicha 
bobtná suchá tráva 
Dole pod kopcem komín vyfukuje kouř 
Modrá obloha se dotýká orosené divizny 
Vedle bosonohá cesta mezi slzami a sluncem 
Sedmitečná vzlétá 
Na křídlech zbytek pavučiny od křižáka