KDYŽ VEJDEŠ  DO PRAHY,
JE TO JAKO  BYS  OTEVŘEL DVEŘE.
OBRAZÁRNA SNŮ.
KRÁČÍŠ  A ONY SE ZHMOTŇUJÍ.
MLUVÍ. VONÍ . ZPÍVAJÍ.
JSOU.
SLYŠÍŠ KROKY  VŠECH  MINULOSTÍ,
SPLÝVAJÍ  S TVÝMI.
NA STŘEŠE  DOMU SI  ČISTÍ PEŘÍ PTÀK.
VZDUCHEM LETÍ  KŘÍDLO.
PRÝ  ANDĚL.
FOUKNEŠ  A ON TI POHLADÍ  ŠPIČKY BOT .
NÁHLE. ..CÍTÍŠ  PARFÉM.
KOHO TI PŘIPOMÍNÁ?
OTOČÍŠ  SE A  V DAVU  ZAHLÉDNEŠ  JEN  JEDNY OČI.
TA HISTORIE. ...
VE VÝLOZE  OBTISKNUTÁ  TĚLA KOLEMJDOUCÍCH.
-STÀVALI JSME TAM SPOLU.DRŽELI SE ZA RUCE. DVA.-
ZŮSTALY JEN ČMOUHY  NA SKLE.
VZPOMÍNKY.
NA ŠPIČKU  BOTY PADL LIST.
VZPOMENEŠ  NA MARKÉTKU  A MEFISTA.
FAUSTOVSKÁ  SYMFONIE.
ACH FERENCI. ...
SLYŠÍM TĚ.
VEJDEŠ  DO PRAHY
A VŠECHNY  OBLÁZKY CO JSI NASBÍRAL TEHDY U MOŘE  ROZKVETOU  DO MOZAIKY  CHODNÍKŮ.
LESKNOU  SE,PERLORODKY  RADOSTI.
JE SMUTNÉ  MÍT RADOST, KDYŽ  MÁLEM ZAKOPNEŠ  O ŽEBRÁKA  NA MOSTĚ, KDE VIDÍŠ  STOPY  POVOZŮ, VNÍMÁŠ  KLAPOT HŮLEK, VÝŠKU  CYLINDRŮ, ŠUSTĚNÍ  DLOUHÝCH SUKNÍ, CO ZAMETAJÍ  PRACH,GRÀCII  KLOBOUKŮ.
TA VŮNĚ.
TA VŮNĚ DOUTNÍKŮ.
A SMÍCH.
DOLE NA KAMPĚ  POSKAKUJÍ HOLUBY  Z NOHY NA NOHU, JAKOBY SKÁKALI  PANÀKA Z ROZLÁMANÉHO ROHLÍKU.
VLTAVA  SE LESKNE.
PROUDÍ.
OPŘU  SE O ZÁBRADLÍ. 
MYSLÍM NA TEBE .
....když  vejdeš  do Prahy