koukej se koukej na ten svět hloupej co je opilý z vrásek každodenních dní   houpej se houpej na laně v rozkoši Neplakej ať neprší Roztoč nadeji v koloběhu létání   Nespěchej nespěchej Zastav hodiny ať obrazy nejsou černé uhlí tmy Plameny ach plameny   Neboj se neboj nepálí Nalézej...

Když potkáš pomeranč v písku Otisk léta Nezvedej ho pro druhé Když potkáš v jedné vteřině tisícero hodin nespánku neusínej nech ho až procitne Když zakopneš o sladkost válej ji na jazyku až se rozplyne a vzývej všechny čokolády Oči koloušků nech pro druhé až potkáš uplakanou řasu Tu tanečnici bez...

Jednou až láska bude opravdová upadnou nebesa z rozedřených zad Atlasovi na všechny nás co nevěřící ptáky objímají krkavce rozbouřených mraků co vletí do duhy mezi poslední kapku deště a zeměkouli pročísne blesk osvícení absolutního zákona čistých vibrací a Alois Jirásek roztrhá nejdelší knihu...

Propadám se v sobě sukně nekvetou kalhoty zvoní jako kostely v kravatách nosím svoje samoty korále kdosi potrhal Propadám se k tmám na jejich stěnách stínohry polibky ruce rty utíkám a srdce rozbolí bez dechu chytám dech jsem smrtihlav Bělásek visí na křídlech chytni ho ty kdož bloudíš v mojich...

V poli pampelišek vysmívá se tulipán a zardělé makovice sypou zrníčka na vyprahlou zem Vraťte se Allene Ginsbergu ústy Mirka Kováříka do sepnutých dlaní všech prázdných papírů na kterých se tkví poezie a vyšlapuje si ulicemi New Yorku Praze nabízí pohledy do stejně stejných dnů kde vrabčáci hledaji...

Karneval masek v manéži chtíče a římské ochozy kde voní mazáni Vonné parfémy rozkoše Oleje klouzání Vně koupelny odhozená roucha vladařů Orgie výkřiků Zoufalství otroků rozvášňuje arénu krev a smilstvo Poto a třes Herodes tleská  a okusuje kýtu smyslnosti a skvrnitost dog ztrnulé údy...

Sto let  se  Smekám  někam Sto let se vracím Čekám Sto let se nepotkávám Potkám Sto let do knih vtékám Sto let nenalézám Sto let prameny řek splétám Nepřetékám  Sto let  zabíjím otylost hlupců Sto let čarodějný lektvar u metra lemtám Sto let na prvního kluka hvízdám...

Jednou se probudíme nebude tu "křik" Jarmily Loukotkové Vzlyk a žití Attila ani Marcie protivníci  politici  filozofové ta kniha moudrostí a pouliční čekání na zastávce kde trolejbus nestaví a starý Řím se v mlze protahuje  vysmívá čekatelům staletí kde úplněk ničí i vytí vlků a...

Našla jsem poraněné ptáče bez křídel dýchala na něj aby se nechvělo bez zpěvu zastavil se  svět Plavím se na lodi do krásna Je čmouhaté Nevoní Zabij mne radosti objímaná pláčem a křídly sebevraha střemhlav do oblak kde svítání vstává a mlha je polibek Pírko odfouknuté a odfouknutí je poselství...

Přišel pán v bílém rozložil se na gauč a byla mu zima Přišla žena v černém sedla si na zem  a byl tu smutek Přišel smutek a neplakal To jen meluzína vně rozmarů do rozmarnosti zafučela a rozmarnost mezi knoflíkem kabátu je jen dírkou na obzoru Vysoko nad ním leží poznání Kaňka na růžolícím...