Archiv článků :: Ave Aburh umělec /Eva Hrubá/

ave aburh O polednách

14.12.2014 21:07

O polednách kdy potkáš zvon na ulici ohlédneš se a vyruší tě světla auťáků těch lochnesek spěchu Zůstavíš v sobě nedotknutelnost a tisícero hříchů Nespěchám opřena o strom do kořenů vtahuješ mne průhledný cizinče z cizí země V cukrové vatě dveře co odmykám Doma je nejtišší hudba kam se utíkám

ave aburh ozvěna

14.12.2014 20:59

je toho tolik co chci ti dát spánku rozkouřenej šansón tak umět zazpívat v nocích kdy padá sníh až do oblak obrácený svět vyhladit a umět zhasínat je toho tolik co neumím brát ve dnech s láskou umírat umět rozlíbat zem co vysychá Uvadlá píseň bez ticha v bubnech najít obrazy a koňům vyhladit...

ave aburh beze slov / Karlu Gottovi/

14.12.2014 20:50

Doba je schizofrenik co má vidiny a plave mezi lejny výkalů pokřivených úst sprostota a cit je uchylák kterého sem vsadili -spím nahá abych našla čistotu- jak zpívat o lásce když nenosí krajky ale kazajku se šnůrami oběšenců co si to hodili ach Karle Gotte ladíte duši do krasohledů...

ave aburh pudřenky

14.12.2014 20:30

zrcadlo v kalných sluncích odrazilo obličej -roztrhané tělo motýla- s hřebenem ve vlasech poslední moudrost vyčesává sova pálená všemi kořeny stromů s rukama sepnutýma než padnou na kolena k travám přerostlým Vrostlá do zdí omítka v cihlách vysypaná -vanilkové dětství v míse v drobečcích...

ave aburh .......

14.12.2014 20:24

Vyřazuji se z řad šátrajících nadšenců ne že bych nechtěla vyřazuji z řad žen co duši prolízají jako špajsku ne že bych nechtěla vyřazuji se ze sebe Jsem bez těla

až se ti rozcápne mezi stehny vášeň Přimkni se k ní a nepouštěj Jen draci létají vysoko do nebe kde se ztratí

14.12.2014 18:37

Nejezdí tramvaje Prší Nejezdí autobusy Padá voda Nejezdí metro Sněží Nejezdí vlaky Svití slunce Jedu do nikam

07.12.2014 22:06

Ruce ti podávám Vitr je vzal uprostřed skal v dalekém kraji ztrrácí se slunce hvězdy usínají Ve tmě jsou znamení i cesty mléčné dráhy Za lyrou ústa k zulíbání

07.12.2014 21:55

ave aburh Tramvaj do nebe

07.12.2014 21:37

tramvaj obsypaná deštěm vzlíná do olejomalby výparů co ji ochrání mezi perutí a dlaní Bůh cizinec mezi Bohy obepjal slunce co spadlo do setmění mezi průrvy Díry v ohni zemětřes co do mašlí svázal mraky mezi hroby blankytu postává mezi opuchlou tmou co otvírá oči obzoru a dálavou kde voda je...

ave aburh eva Hrubá

07.12.2014 21:29

Ve vystydlé kávě usměv pošklebek za všechny oči v černých brýlích za všechny opuchlé kotníky na cestách za všechny myšlenky co druhým ženou do tváří strach NIKDY NEBUĎ JINÁ řekl van Gogh a uřízll si ucho a Mozart se směje až Bertramka pláče Na opuštěném věšáku roztrhané noviny čepice a...