Vstupme do Nirvány Prosinec je posazený v křesle a žmoulá v ústech pomeranč usmívá se protože ví že ke konci života bude   slaven zaléván i proklet Ten pán vprostřed uličky vlaku se kymácí ledabyle na plastových pantoflích v kapsách dvě láhve červeného Z batohu vyčuhuje hlad a...

Chápu že světový řád je jeden veliký klaun klauníček klauniáda  tralala z polárkového dortu  který se rozteče když ho nebudeš chladit svou ignorací člověka k člověku protože on potřebuje silnou námrazu sebestřednosti a velký kopec čokolády z ega na kterém je vyobrazen s psíčkem v náručí...

hluchoněmí...

Počkej si na něj na toho samolibého ožralu z vlastních slov počkej si na něj někde na rohu všech rohů za kterými je další roh a zeptej se proč je takový naznaboh proč vtisknut do sebe vrší na plot další plot počkej si na něj zůstaň na místě ne pro věty ale pro doslov

Co je nejvíc a co víc co jsi ty a co jsem já Kde je prostor pro oba ...Tam kde dvoje oči vědí co je tma Co je nejmíň a co je míň když je blízkost vzdálenaKde jsou dveře do dvora ...Tam kde okna domu zračí v tvářích zrcadla Co jsem tyA co jsi já Jedna píseň jen v refrénu rozdílná

jako ignorace života

debil či idiot, aneb debilní systém idiotů -

víš to ?

jednodušší je přiřknout druhému arogantnost , než přiznat že má pravdu

Nouze je nutnost anebo nutnost je z nouze