Ave Aburh báseň

Eva Hrubá

O potkávání 

Setkáváš se

A blízkost je dosahem

Není vákuum

Jen splynutí v plynutí stejného času

TAK ZASE PŘÍŠTĚ 

avšak nic už se nekoná 

Snad spěch Snad rychlost Snad příště kdykoliv

Pro mne ZŮSTÁVÁ v brázdě paměti myšlenka na dotyk 

Potkáváš se 

A v očích pomeranče i apsint i horká čokoláda 

a ty víš že tady na tomto místě byla vůně 

která se jednou vrátí 

i když to bude jiný apsint jiná čokoláda i jiné pomeranče

Možná 

Pro mne ZŮSTÁVÁ v brázdě paměti myšlenka na chodník 

Nerozumím těm co vstoupí do příběhu druhého 

jako do krámu 

Nakoupí

Pojedí

a pak vyplivnou jakoby se báli že libové maso jednou zflaksovatí

Pro mne ZŮSTAVÁ v brázdě paměti myšlenka 

na zvonek u dveří 

Nalezneš se

Jsi nalezen 

Levitace v objetí a sedmé nebe 

MILUJU TĚ MILUJU TĚ  MILUJU TĚ 

boží let a boží vhled a boží soulad 

a boží a boží a boží a.. 

A celý svět má svatozář a hudba nikdy nepřestává znít 

a touha vášeň cit nejsou bez duše 

NEŽ vyhasne hvězda 

NECHCI TĚ 

a není Nic JEN pachuť slin a slov co nebyly bez falše

Pro mne ZŮSTÁVÁ v brázdě paměti myšlenka 

na obyčejné banální štěstí Ty 

Zůstavíš se

A okamžik je věčností 

Kořeny Prameny a kořeny 

NENÍ VÁKUUM

JE SPLYNUTÍ

Copyright reserve 2022