Ave Aburh POZNATEK 
O PLAMECH A VYHOŘENÍ

NĚKDY HOŘÍME TAK SILNĚ 
ŽE NECHTÍC V PLAMENECH
ZMÍTÁME SE HOŘÍCÍ RADOST SÍLÍ 
A VTAHUJE DO SEBE TU HORKOST BYTÍ 
KTERÁ NÁS PÁLÍ 
STÁVÁME SE OHNĚM ŽIVLEM ŽIVOTA 
VYŠLEHUJE VYSOKO AŽ NENÍ KAM 
PAK UVADNE A Z PLAMENŮ ZŮSTANE POPÍLEK CO ŘEŽAVÍ 
A MY SE BOJÍME PŘILOŽIT 
PROTOŽE HOŘET JE I BOLEST 
MEZI UHLÍKY SVÍTÍ A DOHASÍNÁ 
V Y H O Ř E N Í...
ZŮSTANEME JEN TMA CO SE ZRAČÍ V OČÍCH 
A UŽ NENÍ SÍLA VZÍT SIRKU A ZAPÁLIT 
PROTOŽE PLAMENY JSME BYLI MY 
PROTOŽE ÚTĚK DO ZIMY 
TMA 
A STAČILO TAK MÁLO 
OMÝT SE VODOU A P O CH O P I T SE