Slyším skleničkaře jak si ladí prsty o hrany sklenic  přes vodu v zimě v prosinci kdy ti vítr nakukuje pod svetr a zvedá bradavky na prsou a opodál  je cítit česnek v bramboráku a majoránka a za dveřmi starého domu blízko Kotvy a Paládia  skořice ve svařáku Hřebíček který když rozkousneš  zapálí na jazyku než chytne příchuť hašlerek
Slyším píšťalku za obzorem kde se Vltava steká s oblohou
Slyším sebe v čase v tehdy       v kdysi v dávných hodinách  které jsem posunovala očima dopředu v čekání na tebe a  zastavovala je myšlenkou         v loučení s tebou
Slyším sebe tam tehdy na peróně když jsem odjížděla vlakem na ostrov  Hel jen tak abych cítila všechny průvany moře                                    Slyším tebe na schodech        ve městě co voní po všech vanilkových rohlíčcích a copech vánočky                     tebe zazimovanou  chaloupku našich čajů o půlnoci
Slyším tvůj broskvový kompot našeho prvního oběda spolu
a už ti neříkám Miláčku  a už ti neříkám tak moc jinak a tak moc víc něžně protože naše šlehačkové závoje roztekly podobně co polárka v Iriš kávě
Slyším všechny vůně slyším všechny obrazy slyším všechny toulky po našich tělech slyším a měním je ve slova
co mlčí
... tehdy v tenkrát v kdysi
jsem poznala tolik tichých klaviatur Tolik tichých houslí Tolik harmonik co lkaly
tak moc  saxofonů  co táhly zvuk až z paty hor
Přemnoho humoresek               v dramatu
Přemnoho lásek
co  mne potřebovaly co  mne klamaly co  využívaly sváděly slibovaly klečely a nezůstaly
až do teď do dnů všech před posledním
Byl  to májový průvod k bystě Hynka Máchy a byly to pozdní večery                                           s
jedinou kapkou  z džbánku ze stolu v chatrči pod kopcem s hrou na schovku                           i  na předměstí vesnice             v předsálí hřbitovů                      v katakombách ve výstavní síni s tablem s  mnohem víc než dvaceti hlavami pomazaných mou panenskou krví znovu a znovu vždycky jako poprvé
Nejčastěji Nejvíce Nejmilovaněji
Tehdy v tenkrát v kdysi jako v dnes i v zítra
Jsem tichá  cesta vašich cest
Nevím kolikrát ještě o mne klopýtneš lásko
ale myslím že už se stalo
V tehdy a v dnes
Slyším skleničkáře
jak si ladí prsty o hrany sklenic
a zpívá
o tichu všech vod co změnily se ve vodopády
o vodopádech jež utichnou v korytech řek
Slyším ...