Venku trhá vítr myšlenky stromům

a ony poletují vznáší se a usedají jsou jako vůně která vzlíná mezi prachem a potem ulic a někde se zastaví Možná u cukrárny kde prolne s kávou a vaječným koňakem v čokoládové špičce Měla jsem ji ráda tak jako ty můj strome v šále z větru v kabátě z vánku a šatech z vichřice

A myšlenky  jsou létající džbánky z kterých kape víno na můj ret jako polibky Možná je to všechno jen tím zpěvem co vzduchem prosakuje do písně Zní to jako orchestrion v pološeru v hospodě na konci pláže kde se povalují řasy mořských panen  Nejkrásnější jsi byl polonahý strome když z tebe opadávalo poslední listí až na nahotu v níž se komíhala duše jako balón na provázku  Byla jsem tam i já přenesená do vnitřku mízy ach bože to byl tanec všech smyslů a vítr to všechno ví a vítr mi všechno připomíná a dotýká se mého těla a je bez jara je bez zimy je bez léta je bez podzimu protože prostě je v poryvech i ve vlání Ty strome před mým oknem strome v zahradě strome u silnice která je z kobaltu a  z naftalínu co připomíná skříň plnou klobouků a mašlí  které jsme si oblékali před plesem našich rozkoší a touhy ty strome s vůní které se dotýkáme jako bychom ji chtěli oživit ty strome  s vůní jež se právě teď zastavila před mými dveřmi Otvírám ti..strome.