Ave Aburh Eva Hrubá Noc neroztrháš
13.12.2020 07:17
Noc neroztrháš tak aby vzešel den dřív než kohout spustí trilek pro ráno
přesně tak jako neroztrháš cokoliv aby nezůstal aspoň kousíček
Nelze roztrhat co bylo
a i kdyby zůstala jen noc přece má hvězdy jež padají
Dlouho jsem neviděla létavici
Dlouho mi nepadla z červánků k nohám Kasiopea a Velký vůz nezastavil před mým domem
Jen měsíc mi nedovolí spát
Možná proto aby byl čas sbírat kousíčky a sešívat
Nic neroztrháš natolik aby z díry nečouhala nit
A tak po tenoučké spojnici
stojí zato zastavit se a pootočit Stojí zato prolistovat staré album fotek třeba odzadu Stojí za ten čas
rozjet se do lesa a hledat na vzrostlých stromech vyryté srdíčko do kůry s monogramem Stojí zato přivonět si ke starému svetru
kde může být ještě třeba jen v jednom záhybu ukrytá vůně
Mám ráda vůní orientu
v kterém je pot i pomeranče
Sůl i eukalyptus Rybina a zetlelé chaluhy Horkost písku a jed tarantulí Hořkost i kyselost granátových jablek Závan červeného vína a badyán
Mám ráda tvou vůni rtů
i mokrých zad na kterých stékali čůrky všedního dne
i když už dávno si tvůj svetr
neoblékám stejně ho cítím na kůži jako tvou dlaň když jsme chtěli být z doteků
v čase kdy listuji v sobě podobně jak ve starém diáři kde zůstaly torza zpráv
jako .. zajít k holiči..zubař.. koupit brambory.. schůze. Zdeněk a vykřičník
Jsi tu vedle mne na letišti v ložnici kde jsem si přála mít zrcadla na stropě a tebe
No nic
Neroztrháš
pouštím si Demise
slyším tvůj dech
Prolétla mnou Babylonská věž
a .a...
Možná jsme se měli rozcupovat na kousky
aby těch nití bylo mnohem víc než jedna
Sbírám si tě do klína když se před spaním stočím do klubíčka
Mozartka...v tenkrát
.. Hrubá k tabuli..
šla jsem krokem co se táhl jako žvýkačka mezi vlasama která ne a ne se odlepit mezi lavicemi
... zazpívej tu píseň..
Ticho
Zpívej ..
a už si paní učitelka která nosila neforemné černé šaty
podupávala černými botkami na tlustém kramfkeku
Ticho
..tak spusť jinou..
Beskyde Beskyde kdo po tobě ide..
Znělo pološeptem víc mluveně než zpěvně
.. falešně..znovu..
Dusila mne
Z plna hrdla jsem vydávala zvuky co připomínaly vytí psů
..Znovu..
Teď už jsem se kousla a mlčela
Dupla si znovu o hranu stupínku a boží spravedlnost zasáhla
Kramfkek odletěl
Třída se rozchechtala
Já stála poslušně s hlavou sklopenou a šeptla jsem
..zahraju vám na klavír Pre Elišku chcete
..Ty si ze mne ještě budeš utahovat..za pět dvakrát za pět.. sednout
Nic neroztrháš i když tehdy jsem byla uvnitř sebe na cucky
Nechápu proč nutíme druhé k tomu co nelze naučit
Naučíš se mnohé naučíš se chodit naučíš se mít trpělivost naučíš se uvařit polévku ale zpívání je dar
a ten nelze naučit jen rozbalit a opatrovat
Možná to udělaly sudičky
Možná jedna nepřišla k postýlce
ale mně to nikdy nepřišlo jako zásadní ve vývoji a posunu osobnosti
Hudbu cítím
Možná je to víc
Je fakt že jsem vyslechla v časech tenkrát i časech teď
...raděj mlč..
nebo
..nenos krátké sukně když máš křivé nohy..
No a co
Mám a klidně si pobrukuju a klidně nosím legíny a klidně si vezmu sukni do půl lýtek
Vadí vám to tak se nedívejte
Mindrák je nejsilnější blok
a ten si jako květinu pěstovat nebudu
Tloušťku můžeš ze sebe sundat pokud nejsi nemocný
ale nohy nevyměníš
V tenkrát v období kdy už jsem věděla že vystudovat školu není jen o maturitě a titulu
ale o poslání
přesto jsme si hodiny interny na škole na Alšově nábřeží v Praze kde jsme studovali obor rehabilitace
užívali
Nevím jestli pan docent
ale až o mnoho let později kdy jsem pracovala na Tyršáku v Nymburce a doktor Balcar byl nejskvělejší šéf
mi řekl
...Evo já to všechno věděl..
ale koukám že vám znalosti nechybí..
Věděl
a my ho mystifikovali o sto šest
... Hrubá k tabuli..
Vlasta co seděla se mnou v lavici nejlepší kámoška těch časů mne zadržela za ruku
...pane docente Hrubá chybí..
..schovej se vole..
vždyť vím že jsi dutá ..měla jsi závody..seď..
.. Dobře tedy vy Tošnerová..
Vlasta bravurně známkla diagnostiku anginy pectoris i ulcus dvanácterníku
Později jsme to vychytali ještě líp
protože interna byla v pozdních odpoledních hodinách
Třída odsouhlasila jednohlasně
.. na první dvě hodiny tu bude tahle půlka a druhá půjde na pivo
A pak se prostřidáme na druhé dvě hodiny
Stejně si nás nepamatuje
Hospůdka byla přes ulici
Viděli jsme na Rudolfinum
Byla v nás hudba a hlavně rošťárna
Ve stánku s novinami měla babča tržbu za žvejky
Při návratu jsme dávali bacha abychom stihli výměnu o přestávce
Nic se nedá roztrhat
ze všeho kousíčky zůstanou
tak i naše tenká nit a vůně tvých rtů
Noc je teď mým polštářem a tvou dlaní Ráda usínám protože možná tu budeš moje minulosti
