Ave Aburh Eva Hrubá Holčička s prstem v puse
13.12.2020 07:15
Všude jsou minulosti
něžné vlání
i prudký liják
Všude kolem i kolkolem v prostoru i mezi nadechnutím
V hřebenu i zaschlé růži z věnce na poslední cestu
Všude jsou i tam kam dohlédne jen srdce
tam kde se nadechuje sádrový trpaslík v zahradě před domem
i vrátka které oblékl rez
Všude jsou minulosti z kterých si šiješ plášť kterým chceš zakrýt nahotu před světem
který falšuje minulosti jen aby mohl budovat beton a plast
a překryl tak prales i blata
Možná právě pro minulost budoucího jež už právě teď procházeje přítomností škváry a prosklených mrakodrapů stává se minulostí
Vaječný koňak a skořápky
... neolizuj tu vařečku pořád ..
Ve velké zadělávací míse jsem vytvářela abstraktní obrazy ze žloutků kondenzovaného mléka moučkového cukru a když se do nich vmíchal rum tuzemák dostaly teprve ten správný umělecký šmrnc
...neolizuj tu vařečku Evo.. budeš opilá..
a já byla
Maminka si nalila naběračkou do malé štamprdličky
Ucucla
.. Ještě to chce trochu..
a přilila z láhve do mísy zlatohnědý mok
Vypadal skoro jako srst kolouška..to je ono...
Vaječný koňak Skořápky a bílek
Z něj se druhý den našlehal sníh metličkou
Cvrnkala o talíř Ten zvuk se nedá k jinému zvuku přirovnat
Jen k času adventu a vanilkových večerů
Když byl hotový a nevypadl z otočeného talíře dnem dolů
vmíchal se do něj cukr a jemně namleté oříšky a polévkovou lžící se prsknul na omaštěný plech
Ten zvuk se nedá k jinému přirovnat
V plynové troubě nesměly chybět cihly aby se nic nepřipálilo
Vybavuje se mi minulost
pečených brambor nakrájených na půlky
a bubliny které jsem propichovala nožíkem
A foukala a foukala než společně s máslem zmizely z plechu
To byla večeře a podmáslí a
já a maminka už v čase bez táty v čase bez bráchy v čase jiných životů v čase dospělosti a suchých gerber z maturitního plesu
Všude jsou minulosti jdou vedle nás Někdy je držíme za ruku Jindy zaháníme
Vsakuješ se do mne teď a tady
moje hořká čokoládo
možná to ani nevíš
že tvé polibky nebyly jen cukrakandly byly to i žhavé řetězy to když jsme se boleli tak moc že i na nočním stolku plakal noční motýl
Asi bych nemohla s nikým žít
protože když se vloudí báseň do hlavy žádá si ticho
...Proč nehraje hudba..
Tady to je jako po dvacetiletém manželství..
slýchala jsem v žertu
Dovedu si představit Tebe
ale nevím jaké by bylo ticho mezi námi
kdyby přilehla báseň do naší postele
Občas jsem střepovatá To když mne bolí mozek a ty nemlčíš
Jaká jsi empatie dnešního světa
Sobecká.. nevím..asi mám všechno jinak..tak jinak..až si někdy myslím že se musím rozpadnout z toho všeho kolem
Formičky
Nejraději jsem měla holčičku s prstem v puse
Čokoláda a barevný celofán
Myslím že letos v roce dvacet si tuhle slast minulého vrátím
Kuchyní v paneláku bude vonět kuchyň s dečkami na stole
a kakao v krabičce z roku 1959
a všechny minulosti kterých se mnohdy vzdáváme protože už nejsou a protože mohou bolet
jako výprask za to že jsme jim nedali šanci stát se laskavostí
Někdy i laskavost musíš profackovat aby sis uvědomil že všeho příliš škodí
jenže pak se stáváš opilcem vlastních cest vlastních vaječných koňaků který nikomu nenabídneš aby neubylo
Vyschne přesně tak jako vysychá srdce když nepozná cit lásky a rozděluje tělo od duše
Co by byla duše na ráfku kola bez pláště Nic Jen zvrásněná a popraskaná guma která nepozná hladkost i hrubost asfaltu z kterého ve škvíře roste zapomenutá sedmikráska
Čokoláda
Když vystydla na dlaždičkách v předsíni u otevřeného okna kterým se vtančil mráz až do formiček
Vyklepávali jsme ji na stůl
...dej pozor ať se nezlomí..
a balili do celofánu
Jehlou propíchli dírku a protáhli nit Uzlík mi mnohdy nešel uvázat tak mi pomohla maminka
Na stromku voněla mezi jedinou kolekcí kterou vozil táta z práce Kolekce s foukanymi figurkami byly drahé a tudíž vzácné
..táta byl lotr mexickej chodil na ni tajně a vybral čokoládu a na háčku nechal vzorně upravený papírek s obličejem sněhuláka obrázkem stromku nebo sáněk
Zajímavé bylo že se nikdy nepřiznal
Ale my to věděli
Lehávala jsem s bráchou pod větvemi stromu který byl vysoký až do stropu Byli jsme v lese našich Vánoc
Nevím kde se prolínají dnešní děti s písní Narodil se Kristus pán Nevím zda olizují vařečku nebo loupí rozinky na válu při hnětění těsta na vánočku Nevím kolik mají čokoládových sněhuláků na stromku
Možná jen přepínají ovladač programu na blikání světel kolem celého baráku a čučí na soby a sáně jak mění barvy v kýčovité výzdobě bez doteku aspoň jedné komory srdce
Možná u toho chřoupou brambůrky a představují si pod stromkem hromady peněz
Možná zpívají koledy
Nevím
Mně postačí plamínky opravdových svíček na opravdovém stromku uvázané mašličky z provázků perníčky
čokoládová holčička s prstem v puse a vaječný koňak s rumovou esencí i zbytek cukru na oliznuté vařečce
Stárnu miláčku
a pospíchám obejmout všechny minulosti pro jistotu že nezůstane jen prach
